Během adventu ožívaly tajemné, fantasticky vyhlížející postavy, které měly většinou ženskou podobu. Jejich původ sahá až do předkřesťanských dob a patrně vycházejí ze společného mýtického archetypu zimního slunovratu. Tyto bytosti dokázaly jinak tichou a zádumčivou atmosféru adventu pořádně rozvířit. Vše začínalo Barborkami, pokračovalo Mikulášem, Ambrožem a Luckami a přes obchůzky dalších masek, jako byly Perchty, Vrtibáby, Ometačky či Klovcové báby, gradovalo až k závěrečné tříkrálové tradici. Každá z nich měla svůj pevně stanovený čas spojený se svátkem konkrétního světce a postupně se začala krajově lišit svým vzhledem i chováním.
Všem těmto postavám byla společná jedna věc: v přelomovém čase slunovratu kontrolovaly řádný chod domácnosti, dodržování půstu u dětí a chování mládeže i žen. Naši předci věřili, že si tyto démonické bytosti mohou udobřit. Nechávali jim proto jídlo k uctění nebo jim nabízeli odměnu za provedenou rituální službu. Do stavení se tak vrátil klid a temné síly ztratily svou moc ovlivnit nadcházející rok. Tyto obchůzky zažívaly největší rozkvět v období baroka. Na konci 19. století však začaly z venkova rychle mizet a ve 20. století z nich plnohodnotně přežil pouze svatý Mikuláš se svou nadílkou, čertem a andělem.
Shrnutí adventních obchůzek:
termíny jejich obchůzek se můžou krajově lišit
4.12. Barborky
5.12. Mikuláš
7.12. Ambrož
8.12. Mikuláška a Matička
13.12. Lucky
13.12. Žber
13.12. Lutzl
16. - 24.12. Nošení matičky
17. - 24.12. Adamáci
19.12. Klempera
21.12. Tomáš
23.12. Brusař
23.12. Perechta, Peruchta, Šperechta
24.12. Kališi, Ometači
24.12. Čaputa
- Štědrá bába
- Klovcová bába
- Báby ometačky
- Klibna, Kobyla
31.12. Dziva baba
5.1. Klibna
5.1. Perechta
zdroj: archiv Antonín ViK a spol, Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře, autorka: Eva Večerková
vyobrazení: fotografie
