V Ratajích u Bechyně a v Nuzicích matky strašívaly děti: "Jen počkejte až přijdou Barborky, ty ti vysekají.“ Hodné děti se na Barborku těšívaly. Slýchaly, že večer před svátkem sv. Barbory svatý Petr spustí z nebe žebříky a Barborky po něm sestoupí, hodným dětem dají dárky a nevhodné vyšlehají.
Po večeři děti ztichly a sedíce kolem stolu hovoří o příchodu Barborek. Zašlehly zvenčí na okna metly, ozval se tam jemný cinkot zvonku a zvuky ty ihned nato rozlehly se v síni. V dětech se zatajil dech a některé ihned zmizelo pod stolem, jiné pod postelí, ostatní většinou ty hodné klidně vyčkávaly, co bude dál. Vešlo 3 – 6 Barborek. Jsou to dospělé dívky v bílých šatech. Každá měla kolem pasu modrou nebo červenou, někdy i jinou širokou pentli s dlouhými převislými konci na levém boku. Přes obličej rozčesané vlasy, aby ji nikdo nepoznal, na hlavě květinový věneček, někdy i korunku, v pravé ruce metlu, v levé uzlík nebo košíček s dárky. Jedna z nich nosila v ruce i malý zvoneček. Někdy mívaly na hlavě bílou plenu a přes obličej tylový závoj.
Při vstupu do světnice Barborky říkávaly:
„My jsme k vám přišly z Dražíčské kaple zkoumat dětičky, zdali jsou hodné.
Přijde k vám taky z veliké dálky svatý Mikuláš s hojnými dárky.
Řekli však již andílkové, kde jsou dítky hodné, nadělí jim Mikuláši dárky velmi skvostné.
Teď se zase ubíráme o stavení dále, budete-li dítky hodné, za rok se shledáme.“
Pradědeček vypráví o Barborkách:
Byl advent, svátek svaté panny Barbory a první „roráty“. Po mši svaté zazpíval si lid ještě z plných hrdel „Vítej, milý Jezu Kriste“ a mládež se rozešla a my se nemohli ani dočkat až odzvoní klekání a pod okny zahlaholí zvonečky, a celý katechismus jsme si odříkávali z paměti, protože „Barborka“ se ptávala po prapodivných věcech.
Večer sebraly se holky k Nebeským, v komůrce přestrojily se k nepoznání, čtyři vzaly si zvonečky, dvě nově pletené košíčky s jablky a marcipánem, dvě metly a Vendulka, ze všech nejhezčí a svaté panně nejpodobnější, byla Barborkou. Sukni vzala si jasně zelenou, růžový atlasový živůtek se zlatými portami, na hlavu postavila si korunu s blýskavými kaménky, do ruky rozmarínu na místo palmových ratolestí, přes tváře spustila si poloprůhledný závoj, a když nad kostelíkem doklinkal zvoneček: „Odpočívejte v pokoji“, rozlehly se dědinou stříbrozvuké zvonečky a Barborky chodily od statku ke statku, od chalupy k chalupě, až přechodily celou ves. (z knihy: Z různých dob, 1912)
zdroj: archiv Antonín ViK, kniha: Veselé chvíle v životě lidu Českého, autor: Čeněk Zíbrt
vyobrazení: ilustrace, autor: Jan Herink (1918, Praha - 2012, Praha)
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
