Velmi oblíbenou maskou je klibna, která představuje kobylu či koně (šimla). Jejich úlohou byl u každé chalupy ušlapat hnůj, aby byl dobře uleželý a hospodář tak měl velkou úrodu. Lid u nás si vypravuje, že obchůzka s klibnou se u nás koná na památku krále Baltazara, jenž přijel na bílém velbloudu do Betléma poklonit se Ježíškovi. Klibna tedy podle lidového výkladu značí velblouda. Proto jsme se s klibnou či brůnou mohli setkat v některých oblastech již u mikulášských obchůzek a odtud se přenesla i do veselic masopustních. Původ slova je nejasný, snad můžeme vycházet od pojmenování z východních Čech – „chlipná“. Z toho mohlo vzniknout v jižních Čechách „chlibna“ nebo „klibna“. Ve staročeském slovníku jsou slova jako „chlipý, chlípný“ vyložena jako sexuálně žádostivý, bujný.
Maska klibny byla dříve vyrobena například tak, že se vzala sekera či hůl, obalila se hadry a uhlem se namalovaly oči, případně huba. Člověk si přes sebe hodil prostěradlo nebo jiný kus látky a do ruky vzal hlavu. Tělo kobyly mohlo být přizdobeno pentlemi, stejně tak ocas.
Obchůzka s Klibnou o Vánocích a před Třemi králi:
V Kostelci nad Vltavou pravidelně chodívala chasa s klibnou o Vánocích a nejraději ten večer před Třemi králi. Na dlouhou tyč nebo na tlouk, kterým se tluče mák navážou hrachovinu, a na to navléknou pytel anebo ovinou bílým plátnem. Černidlem vymalují dvě veliké oči, nozdry a hubu. Na takto upravenou hlavu dají koňskou ohlávku a zavěsí zvonec. Tuto hlavu vezme jeden chasník do rukou za vyčnívající tyč, za ním si stoupnou buď dva nebo tři hoši, chytnou se za ramena, hlavy přichýlí na ruce a přehodí přes sebe velikou houni nebo plachtu. Jeden vede klibnu za uzdu, jiný si na ni sedne a před nimi jde v čele majitel.
Klibnu doprovázejí obyčejně dva „kozlíci“. Tito jsou vypraveni asi takto: Hoch rozštípne silnou hůlku a do rozštěpu vloží starý černý klobouk, smáčknutý do strany, nebo někdy také čepici. To drží před sebou, maje přes sebe přehozenou houni nebo kožich obrácený srstí navrch.
Obchůzka se děla takto:
Nejdříve vešel do sednice „klibnář“. Po obvyklém pozdravu prosí hospodáře „za nocleh pro sebe i pro svoje lidi“. Když hospodář svolil, zavolá na klibnu. Kozlíci zůstali za dveřmi. Klibna leze s hurtem do světnice. Na pokyn klekne a jezdec sleze. Podává všem ruku, potřásá, často tropí žerty, hlavně v hospodě, kde bývá veselá společnost. Potom poděkuje klibnář hospodáři a hospodyni, přejí všeho dobrého a „Božího požehnání na tom dobytečku“ a odejdou s přáním „dobrou noc“. Sotva klibna zavřela, řítí se nezbední „kozlíci“ s mekotem do světnice a nastává rej. Kozlíci prohánějí svobodná děvčata po světnici, po kamnech, okolo stolu a snaží se trkati. Zatím vylézají děti z koutů, kam se ukryly před klibnou a jásot jejich se mísí s výkřiky děvčat. Chce-li některý chasník hájiti pronásledované, pustí se kozlíci do něho. Konečně si kozlíci spolu zarejdují a skotačivě hopkujíc utíkají ze světnice.
V některých oblastech nebývá již klibna tak složitě vystrojena. V okolí Kučeře u Milevska hoch oplete dřevěné podávky hrachovinou. Jen oba rohy vyčnívají a jsou ovinuty plátnem. K tomu je přidělána hlava. Drží ji před sebou chasník, jsa zakryt plachtou. Chodívá buď sám nebo s průvodčím. Vrazí vždy do světnice a snaží se trkati kde koho, hlavně děvčata. Při tom se děvčata často napadení brání, až klibnu neslavně vyprovodí ze dveří. (mohlo se stát kolem roku 1890)
Obchůzka s klibnou v Kostelci nad Vltavou u Vorlíka. Kreslil Fr. Racek. (Český lid, 1909, str. 13)
