Na den svaté Barbory lidé věřili nejen v pozitivní magickou sílu Barborek, ale i v temnější mystické síly. Podle lidové víry je v období adventu závoj mezi světem živých a mrtvých tenší, a tak duchové předků chodívají navštívit živé, aby zkontrolovali, jak si v životě vedou. Aby se pohané s představami těchto bytostí lépe vyrovnali používali nejrůznější masky a převleky. Dívky převlečené za Barborky představovaly v lidové víře duchy ženských předků a podle lidového vyprávění je na zem spouštěl z nebe svatý Petr po zlatém provaze nebo po žebříku.
Jako Barborky vystupovaly dospělé dívky. Chodily navštěvovat domácnosti ve skupinách po třech až šesti v předvečer svátku sv. Barbory. Byly oděny do bílých šatů, někdy stačilo jen čisté bílé prostěradlo s bílým závojem přes často zamoučněný obličej, nebo jim tvář zakrývaly rozpuštěné vlasy. Kolem pasu měly červené nebo modré široké pentle. V připomínku panenství a urozeného rodu sv. Barbory si hlavu zdobily květinovým věnečkem nebo korunkou ze zlatého papíru. Některá z dívek měla v pravé ruce proutek, metličku ozdobenou pentličkami či svíčku, v levé košík s dárky. Obouvaly bílé papuče nebo chodily bosy. Občas strašívaly děti velkou prázdnou tykví s vyřezaným obličejem, který osvětlovala uvnitř upevněná svíčka. Přenášely ji dům od domu na dlouhé tyči. Před vstupem do sednice ji přistrčily k oknu a metlou šlehaly o sklo a vzápětí se ozývalo znění zvonečku. Poté co vstoupili do stavení stále opakovaly: „Mulise, mulise“ (modli se), jinak nemluvily.
Pozornost věnovaly výhradně dětem, hodné podělily ovocem, vlašskými ořechy, cukrátky, perníkem, koláčky zvanými barborky, které k tomuto dnu pekli pekaři, nebo hospodyně, zlým pak hrozily výpraskem metlou. Někde poroučely, aby se děti pomodlily, aby viděly, zda se dítě umí modlit. Před odchodem děti napomínaly, aby byly hodné, zbožné a poslušné. Také často sebou nosily husí peroutku, kterou ometaly po tvářích domácí, aby měli v rodině štěstí. Rozdávání dárků doplnili barborky pohlazením po tváři husím křídlem.
Celý obřad se může vysvětlit i takto:
Barborka ometá pro zdraví, smetá nemoci. Měla za úkol jakýmsi způsobem připravit děti na Mikuláše a drobnými dárky navodit atmosféru poklidu na začátku Adventu, aby se děti trošku naladily na notu krásných Vánoc. Barborky nadělovaly malé drobnosti, byly to většinou bonbóny. Barbory vždycky vystupovaly jako postavy kladné, ne s účelem děti zastrašit.
Místy se tradovalo, že když děti nechaly za oknem ponožku nebo misku, Barborka jim do nich něco dobrého dala, byť to třeba byla i brambora. Tento zvyk se někde dodnes dodržuje.
- V Roudnici chodily „barborky“ po domech a odměňovaly hodné děti nejen ovocem a cukrovinkami, nýbrž také zvláštním pečivem, zvaným „fakulkami“ nebo „barborkami“. Fakulky byly tenké lišty, asi půl metru dlouhé, na něž pekaři, kteří je prodávali upevnili žemličky, rohlíčky, preclíčky, makovky.
- Někde Barbory provázel také čert a koza. Čert měl na sobě na ruby obrácený kožich, s dlouhou černou srstí. Přes hlavu měl čert přetaženou černou noční čepičku, ze které nahoře na hlavě udělány byly dva růžky, vycpané koudelí. Obličej měl čert začerněný sazemi, nad očima červené proužky a z úst visel mu dlouhý jazyk z červeného flanelu. V ruce držel silný řetěz, kterým chrastil. Koza byla strakatě oblečena, obličej měla zakrytý škraboškou tvaru hlavy kozí a na hlavě rohy z výtřasek (dvojrohých dřevěných vidlí). Na krku se koze houpal zvoneček. Běhala po čtyřech a dělala veliké skoky.
Barborky chodily po českém venkově až do 1. světové války, tradice pak se společenskými změnami postupně slábla. Možná na zánik tradice Barborek se podepsal i ten fakt, že hned po nich chodil Mikuláš, který také obdarovával hodné děti, a tak nakonec obyčej mikulášský zastínil obyčej Barborek.
zdroj: archiv Antonín ViK, kniha: Den se krátí, noc se dlouží, 1910 - Čeněk Zíbrt
vyobrazení: fotografie Barborek - Folklor v Paskově, 2023
https://www.facebook.com/folklornibalposusedsku
