Obcházely domácnosti na Štědrý večer, na Silvestra, či na Nový rok a někde i v předvečer svátku Tři králů, to záleželo na místních, nebo krajových zvyklostech. Ometaly a zaříkaly plotny na kamnech, aby se na nich nikdy nevařilo nic nezdravého, aby dobře hřály a také popřály celé domácnosti štěstí v novém roce. Tento zvyk dnes již připomíná snad jen obchůzka Lucek v prosinci.
Bývaly to zpravidla starší ženy, zahalené podobně jako Lucky. Někde chodily v černém oděvu, s bílým šátkem (loktuší nebo plenou) na hlavě, uvázaným tak, že obličej byl téměř zakryt a nad čelem se šátek zvedal do výrazné špičky. Jinde zase ometačky chodily celé v bílém a tvář měly zahalenou bílým závojem. V jedné ruce držely kosinku (husí křídlo) nebo březovou větvičku, v druhé hrnek se sazemi či kolomazí. Jejich příchod ohlašoval zvuk zvonku. Chodívaly i strašit děti: přistoupily ke dveřím nebo k okénku a spustily podivnými hlasy:
„Dejte holky nebo vdolky!“
Děti se jich bály a prosily panímámu, aby je rychle odbyla. „Dáme jim raději vdolky, aby nechtěly holky“, uklidňovala matka a podala jim hbitě a opatrně dveřmi, nebo oknem nějaký ten vdolek. Musela však být na pozoru, jinak namočené husí křídlo v kolomazi jí přetřelo ruku nebo obličej a pokud jim nebylo vyhověno, pomazaly dům kolomazí, aby v noci věděly, kam si mají pro holku dojít (žádné veřejné osvětlení tehdy nebylo).
Někde vcházely i do světnice, aniž by cokoliv pronesly, přistoupily k plotně a třikrát ji přejely rukou, ometly se slovy: „Ve jménu Otce, Syna i Ducha Svatého.“ Účelem tohoto úkonu bylo, aby na plotnu nepřišlo nic nezdravého a nečistého a plotna nepřišla k úhoně. Potom popřály hospodáři: „Aby jim Pámbů dal šťastnej novej rok!“. Za to jim hospodář poděkoval a dal almužnu (odměnu). Snad z této obchůzky vzniklo rčení: „Co se tady ometáš?“
Baby jdou s ježčí kůží:
Na Sedlčansku je popisována i varianta, že večer před sv. Třemi králi chodívali v okolí sedlčanském tři přestrojení mužští: Měli na sobě bílé plachty, v rukou košťata a přední z nich měl na holi vycpanou ježkovu kůži, kterou mával. „Baby jdou!“ křičely děti a horem pádem se skrývaly. Baby vstoupily do stavení a ohlásivše příchod zvonkem, spustily: „Modlete se!“ nebo „Dejte holky nebo vdolky!“ Dostávaly mazané vdolky, hrách i vejce, což jim jeden odnášel. Obešly vždy celou ves.
(viz obrázek i s ježčí kůží, Český lid XIX.)
Mohlo se stát kolem roku 1890.
zdroj: Veselé chvíle v životě lidu Českého, napsal Čeněk Zíbrt, str. 66/67
vyobrazení: fotografie
