Na Moravě se na venkově v 19. století udržoval zvyk ve znamení „škoda rány, která vedle padne“. Na Štědrý večer a na Nový rok tak chodil po dědině tzv. Čaputa, postava malá vzrůstem.
Na Záhoří Lipenském oblékl se člověk malého vzrůstu napolo do mužských, napolo do ženských šatů. Vycpal se se slámou a senem, na hlavu posadil řešeto a do ruky vzal býkovec. Chodil po dědině a kde kterého výrostka potkal, tak ho bil, aby prý lépe rostl než on a nebyl líný.
Proč se tak choval, těžko říci, možná Čaputa trpěl komplexem méněcennosti. Kolem sebe viděl, jak stále noví a noví chlapci rostou a přerůstají ho, zatímco on, ať udělá cokoli, zůstane navždy malý, a tak chtěl tímto svérázným způsobem donutit malé chlapce k růstu, aby nedopadli jako on.
Vše se mohlo stát kolem roku 1890.
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín ViK a kniha: Veselé chvíle v životě lidu českého, Čeněk Zíbrt (1864 - 1932)
autorka ilustrace: Michaela Valentová
