V Roudnici chodívaly Barborky s dárky pro poslušné děti, pro neposlušné měly metly a vyzývaly k modlení: „Modli se, muli se“! Oblek měly bílé barvy, obličej zastřen tenkou, průhlednou látkou (mulem), v ruce metly. Někde bývaly oblečeny na způsob Mikulášů. Podělovaly děti různým ovocem, cukrovinkami a zvláštním pečivem, takzvanými barborkami čili fakulkami. Fakulky je nazývaly snad proto, že byly podobny ozdobným svíčkám, jež nosily na Barborky v Hor. Beřkovicích.
Barborky prodávali skoro všichni pekaři v Roudnici. Upravovali je na dřevěných, tenkých lištách délky 40-72 cm a asi o 4 cm šířky. Volně se na ně kladlo všelijaké menší pečivo jako rohlíčky, housky, žemle, bandurky (chruchovky, půlalky), makovky, preclíky …
Na Lomnicku se se za Barboru oblekla (v podobu jeptišky) z rodiny obyčejně starší žena nebo odrostlá dcera. Aby nebyla poznána tak si navlažila obličej a zblízka ji někdo foukl trochu mouky, která se jí nachytala na obličej. Před stavením zazvonila, metlou, prutem pošlehala po okně a vešla. Mládež se v tu chvíli ze strachu skrčila do koutů. Barbora se vyptávala rodičů na děti, na jejich chování, napomíná je a pak je pobídla k modlitbě. Vzdoroval-li některý z výrostků nechtě se modlit byl citelně zmrskán, že konečně poklekl a pomodlil se. „Kolik je pánůbohů?“ ptala se malých Barbora a nejčastěji se dočkala odpovědi: „Plná vošatka, až jeden spad!“ Nakonec Barbora nadělila hodnějším a odešla do dalšího stavení.
zdroj: archiv Antonín ViK, kniha: Veselé chvíle v životě lidu Českého, autor: Čeněk Zíbrt
vyobrazení: ilustrace, Barbory v Roudnici. Kreslil prof. Karel Rozum (1901) (z knihy Veselé chvíle…), Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
