sv. Vincenc: (22.1.), jako patron vinařů říká, že pokud na jeho svátek probleskne mraky slunce, budeme mít na víno hojný rok. Podle toho, jestli svítí slunce se tedy posuzuje budoucí úroda. Když svítí, bude dobrá, jestliže bude obleva, není na dobré víno naděje.
sv. Urban (19.5.) patří mezi nejuznávanější vinařské patrony, bývá zobrazován s hroznem vína a s tiárou na hlavě, dále s keřem vinné révy, nebo se soudkem vína. Jeho socha je umisťována do vinných sklepů, ale vináren. Při takovém umístění je zvláště nutné dbát na důstojné zacházení se sochou světce. Jde o papeže ze třetího století a důvodem, proč je za patrona považován, je to, že jej kdysi vinice ukryla před pronásledovateli a zachránila mu tak život. To vinicím doteď vrací tím, že je chrání před mrazem a bouřkami a jejich majitele před opilstvím, je i patronem bednářů. Na svátek sv. Urbana se provádí žehnání vinohradů. Při žehnání se použije bílá liturgická barva a čte se část Evangelia podle Jana – Já jsem pravý vinný kmen a můj otec je vinař. (V našich pranostikách se sv. Urban objevuje 25. května, ale dle zařazení svatých, se připomíná 19. května)
sv. Jan Křtitel (24.6.) se stal patronem vinařů zřejmě proto, že se jeho jméno v evangeliu sv. Lukáše uvádí ve spojitosti s vínem. Anděl předpověděl jeho otci Zachariášovi, že jeho syn nikdy nebude pít víno ani opojnou sikeru.
sv. Vavřinec (10.8.), na jeho svátek se na jižní Moravě konala volba „hotařů“, hlídačů určených k ochraně vinic. Na Strážnicku předstupovali před obecní úřad muži ucházející se o tuto službu ve vinicích, a když byli potvrzeni jako „lidé ctnostní a zachovalí“, byli uvedeni do vinohradů.
sv. Bartoloměj (24.8.) se stal patronem vinařů, protože 24. srpna na svátek apoštola sv. Bartoloměje, začínalo na většině míst vinobraní a byl potřeba někdo, kdo vinařům v tomto období pomůže. Sv. Bartoloměj bývá zobrazován s nožem, který je podobný noži vinařskému.
sv. Ludmila (16.9.) je první českou ženou, která se po své smrti stala českou světicí a jejíž jméno bylo historicky doloženo. Svatá Ludmila je naše národní patronka a je nazývána "matkou České země." Patronkou vinařů v Čechách je svatá Ludmila proto, že podporovala výsadbu vinic. Údajně ji při návštěvě panovníka Velké Moravy Svatopluka zachutnalo moravské víno nebo jej při jiné příležitosti dostala jako Svatoplukův dar. Následně nechala z Moravy dovezených sazenic vysadit první českou vinici na Mělnicku mezi obcemi Nedomice a Dřísy. Na této vinici měl pracovat a s révou se seznamovat i její vnuk sv. Václav. Proto bylo mělnické známkové víno pojmenováno Ludmila a stejně tak stará zámecká vinice.
sv. Václav (28.9.), uznávali ho již za dob Karla IV. Byl jediným, který sám vinnou révu pěstoval, sklízel a lisoval. Traduje se tak od roku 1650, kdy se snesla pohroma v podobě krupobití. Lidé začali hledat vhodného ochránce – patrona a roku 1676 se usnesením litoměřické obce stal sv. Václav nejen patronem, ale i nejvyšším perkmistrem. Je mu připisován i vznik dodnes existující Svatováclavské vinice na Pražském hradě, která byla obnovena v letech 2006 - 2008 i díky podpoře Vinařského fondu.
sv. Martin (11.11.), jedna z legend o světci Martinovi z něj dělá patrona vinařů a stačilo mu k tomu docela málo, prý mněl zasadit v Tours zázračný vinný keř. Jeho svátek je také spojen s tradicí, kdy se již po staletí konzumuje nové, svatomartinské víno. Tento svátek se stal symbolem konce sklizně a ukončení vinařského roku. V některých oblastech se tradovalo, že svatý Martin dokáže proměnit mošt ve víno, a proto se k němu vinaři upínali.
sv. Jan Evangelista (27.12.) se stal patronem vinařů, protože vypil pohár otráveného vína, který na něj neúčinkoval, a proto se 27. prosince, na jeho svátek světí víno.
Hroznová koza, je taková znojemská perlička. Je velmi podobná řeckému Dionýsovi, který také býval někdy zobrazován jako kozel. Koza se na vinici přinášela v době, kdy hrozny začaly zrát a potom v době začátku vinobraní. Tato tradice byla velmi oblíbená zhruba před sto lety, ale v posledních letech se začíná pomalu vracet.
zdroj: archiv Antonín ViK
vyobrazení: pohlednice se sv. Václavem, autor: Mikoláš Aleš (1852, Mirotice - 1913, Praha)
