O martinském víně a proč je od 11. listopadu víno nové, lidové zvyky a pověry

Jedna z legend o světci Martinovi z něj dělá i patrona vinařů a stačilo mu k tomu docela málo, prý mněl zasadit v Tours zázračný vinný keř. V zemích s vinařskými oblastmi bylo na sv. Martina zvykem ochutnávat nové víno. Středověké úrokové knihy z německých a švýcarských vinařských oblastí uvádí, že vinaři odváděli vrchnosti, klášterům, kostelům a kněžím úroky z vína. Sebastian Frank ve svém díle „Weltbuch” (r. 1542) uvádí, že Frankové: „Především holdují svátému Martinu dobrým vínem, chlastají do plna a nešťastný dům, kde by neměli na tu noc husu na stole. Tu načínají nové víno, které dosud uchovávali.”

Ve württemberských klášterech preláti podělovali martinským vínem veškeré obyvatelstvo: například v proboštství Nellingen obdržel každý leník jeden žejdlík, každý stařec a každá žena půl žejdlíku a každý pacholek, děvečka a dítě (dokonce i novorozeně v kolébce) čtvrt žejdlíku. Obdobně se tak dělo v 18. století ve městě Hanau, kde měšťané Starého města každoročně obdrželi (na památku vyhnaných mohučských úředníků a žoldáků o martinské noci v roce 1419) žejdlík martinského vína ze zámeckých sklepů nebo ve městě Schmalkalden, kde se rozděloval vinný mošt všem úředníkům, pastevcům, omývačce mrtvol a na obou chlapeckých školách. Jinde zase věřili, že sv. Martin proměňuje mošt na víno. V Halle an der Saale stavěly děti o martinské noci džbán s vodou do saliny, který pak rodiče tajně naplnili moštem a k němu přikládali martinský rohlík.

V roce 1784 habsburský panovník Josef II. vydal nové zákonné normy, které mimo jiné umožňovaly všem pěstitelům prodávat své produkty bez zvláštní licence po určitou dobu, a to počínaje datem 11. 11. Nešlo zdaleka jen o víno, ale také o různé další zemědělské produkty. Zároveň se od tohoto data víno z loňské sklizně začalo označovat jako „staré“ a letošní víno jako „nové“.

O martinském dnu ochutnávají vinaři na Jižní Moravě ve sklepech nové víno a přísloví praví:

„Na sv. Martina jiskrná vína“

Na Mikulovsku byl „Martini“ dnem, kdy vinař pozval do sklepa své přátele a dělníky vinohradu k ochutnávce nového vína. Bylo zvykem, že hostitel podal každému z pozvaných sklenici vína z prvního sudu. Nechybělo ani pohoštění – husí pečínka, slanina, uzenky, domácí sýr, chléb. Staré pravidlo přikazovalo, že teprve od tohoto dne se mohlo přiťuknout sklenicemi a vyslovit přípitek podle pořekadla:

"Z moštu se dělá ve svatomartinské noci víno"

V německém pohraničí Šumavy zase obyvatelstvo věřilo, že kdo se svatomartinského vína napije, bude silný a krásný, proto se také chlapci a děvčata o sv. Martinu scházeli v hostincích ke společnému pití vína. V Čechách se tradovalo: „Radosti Martina jsou hus a džbán vína.” či „Post Martinum, bonum vinum.” (Po Martině víno dobré.) Ve starobylých kalendářích byl u jména sv. Martina vyobrazován »roh« (k pití). Na den sv. Martina se v 19. století zpívával popěvek z r. 1656.