Svatý Václav byl kníže velmi vzdělaný. Četl a psal latinsky, a to tehdy uměl málokdo. Byl velmi mírný, zbožný a spravedlivý. Vykupoval otroky z otroctví, protože chtěl, aby žili svobodně. Nechtěl, aby byli lidé popravováni, a snažil se tomu zabraňovat. Staral se o vdovy a sirotky a celkově konal samé dobro, a proto není divu, že se svatý Václav stal nejvýznamnějším patronem a ochráncem České země, a to minimálně od poloviny 10. století, kdy počaly vznikat první zapsané legendy a choval se ve velké úctě. Sv. Václav je patronem Čech, Moravy, míru a sládků. Atributy: dva andělé, hrozny a klasy, korouhev či kopí s praporem, orlice, kníže na koni, štít a zbroj.
Václav byl synem knížete Vratislava (mladšího syna Ludmily a Bořivoje I.) a Drahomíry (dcery knížete Havolanů z polabských Slovanů). Jako předpokládaný rok narození je podle údajů uváděn rok 907. Podle pověsti byl Václav vychováván svou babičkou Ludmilou, která se mu velmi věnovala. Po smrti Václavova otce, knížete Vratislava, se ujala vlády Václavova matka Drahomíra. Václav spolu s mladším bratrem Boleslavem zůstal v péči babičky Ludmily. Mezi oběma ženami a jejich stoupenci vznikl spor o vliv na Václava a moc v knížectví. Spor pro Ludmilu skončil jejím zavražděním na hradě Tětíně Drahomířinými družiníky. Pozdější legendy popisují Drahomíru jako zastánkyni pohanství, proti které stála zastánkyně křesťanství - Ludmila.
Václav dospěl v panovníka, který ochránil český národ před podmaněním od nepřátel, usiloval o mravní i kulturní povznesení Čech a kladl důraz na naši rovnocennost s ostatními zeměmi Evropy. Nechal také postavit rotundu sv. Víta, budoucí hlavní chrám knížectví a podle pověsti to byl právě on, kdo v zemi také zavedl tradici pěstování vína. Osobně měl Václav touhu podílet se také na přípravě obětních darů pro slavení mše svaté. V doprovodu jednoho sluhy tajně chodil do polí a vinic, žal pšenici a sbíral hrozny a vlastní rukou vykonával všechny práce, které byly potřebné ke zhotovení hostií a vína ke mši pro kněze.
Nespokojení šlechtici uvažovali o odstranění takového knížete a v touze po radikální změně se obrátili na Václavova bratra Boleslava, o němž věděli, že by o trůn stál. Plán na Václavovo zavraždění vznikl hlavně kvůli jeho ctnostem a věrnosti křesťanským zásadám. 28. září r. 935 byl Václav zavražděn ve Staré Boleslavi družiníky (Hněvsa, Tira a Česta) svého bratra Boleslava, který po něm převzal vládu. Václav byl pohřben ve své rotundě svatého Víta.
O svatém Václavovi víme jistě:
Víme, že žil. Víme, že měl bratra Boleslava, který ho zavraždil ve Staré Boleslavi. Víme, že v té době probíhal dlouhý proces upevňování státnosti kmene Čechů, na kterém měl svatý Václav a později jeho bratr Boleslav velkou zásluhu. To všechno dokážeme z historických pramenů odvodit. Ale jaký byl svatý Václav jako člověk, to už je záležitost legendistů. Z ostatků svatého Václava, především z lebky dokázali antropologové zkoumáním zjistit mnoho dalších zajímavých faktů. „Víme, že měl poměrně úzký obličej, že lebka patřila vyššímu člověku. Ostatně Přemyslovci byli poměrně vysocí. Asi měl světlé vlasy na rozdíl od našich představ."
V některých kalendářích u data 28. září najdeme dva letopočty. A to 929 a 935. „My neznáme roční datum zavraždění svatého Václava a z legend, které se zachovaly, vyplývají dvě data. Ta způsobují dlouhý spor historiků, ke kterému roku se přiklonit. Ale řekněme, že z logiky událostí, tak ji chápeme dnes, tak se více přikláníme k roku 935,“ vysvětluje historik Martin Čapský.
zdroj: archiv Antonín ViK a catholica.cz
vyobrazení: obraz, pohlednice, autor neznámý. Na obraze je sv. Václav se svou babičkou Ludmilou
