Je první českou ženou, která se po své smrti stala českou světicí a jejíž jméno bylo historicky doloženo. Svatá Ludmila je naše národní patronka a je nazývána „matkou České země“. Je ale patronkou nejen vlasti, ale také matek, babiček a křesťanských vychovatelů.
Narodila se kolem roku 860 na knížecím dřevěném hradu Pšov nad soutokem Labe a Vltavy v Čechách, severně od Prahy. Hrad byl v 10. stol. přestavěn na kamenný a od 16. stol. stojí na jeho místě zámek Mělník. Zde, v pohanském prostředí, Ludmila vyrůstala jako dcera vladyky Slavibora. V historických pramenech je uváděna i pod jménem Lidmila. V roce 874, (nebo 875) byla jako velice mladá oddána s prvním historicky doloženým knížetem, pocházejícím z přemyslovského rodu, Bořivojem I. (852 nebo 855 až 888 nebo 890). Ten byl podle pověsti potomkem mýtické kněžny Libuše. V prvním roce manželství, kdy jí bylo asi 15 let, se jim narodil syn Spytihněv (875–915), pozdější kníže. Poté měla Ludmila ještě nejméně tři syny a čtyři dcery, nejznámější je Přibyslava. Známý je i syn Vratislav (888–921), který také vládl české zemi. Uvádí se, že byla vždy mírná, laskavá a spravedlivá. Své děti, a také vnuky Václava (sv. Václav) a Boleslava (synové Vratislava I.), které jí svěřili velmoži, vychovávala v lásce k Bohu.
V roce 882 byli Ludmila s manželem Bořivojem I. pokřtěni na Moravě přímo slovanským věrozvěstem, arcibiskupem Metodějem. Přijetí křesťanství umožnilo Přemyslovcům získat politickou převahu a nadvládu nad ostatními knížaty v Čechách. Ludmila pak křesťanskou víru horlivě praktikovala. Po smrti Bořivoje I. se zasloužila o převedení vlády na své syny a posléze odpoutání Čech od Velké Moravy.
Když kníže Vratislav v. r. 921 zemřel bylo rozhodnuto o rozdělení moci mezi jeho manželku Drahomíru a kněžnu Ludmilu. Ohledně vládnutí byly mezi oběma ženami velké spory. Ludmila se tedy usadila na vdovském sídle Tetíně u Berouna, kde ji brzy nato, v noci z 15. na 16. září 921 najatí Drahomířini vrazi Tunna a Gomon uškrtili. Traduje se, že použili její vlastní závoj či šál. Proto se později stal atributem sv. Ludmily závoj nebo šála, ale i knížecí koruna.
Zanedlouho po jejím pohřbu se kolem tetínského hrobu začínaly dít zvláštní události. Vyskytovaly se zde tajemná světla, samovolně se zapalovaly svíce a z hrobu se prý linula až omamná vůně. Ani první z několika zázračných uzdravení na sebe nenechalo dlouho čekat. Drahomíra poté nad místem vraždy dala postavit chrám sv. Michala, podle legend proto, aby zázraky, které se po smrti Ludmily tady děly, nebyly přičítány jí, ale světci Michalovi. V roce 925 nechal mladý kníže Václav přenést ostatky své babičky z hradiště Tetín do pražského kostela sv. Jiří na Pražském hradě. Oficiálně byla svatost Ludmila potvrzena v roce 1143 papežským legátem během jeho pobytu v Praze. Postupně byla Ludmila stále více uctívána a její kult se rozšířil hlavně ve 12. století.
… Vzešla jsi nad zemí českou jako jitřní hvězda svatá mučednice Ludmilo,
Bohem vyvolená,povolaná z pohanského pokolení.
Ty jsi rozptýlila tmu v české zemi a osvítila ji světlem víry Kristovy.
Jsi prvním květem duchovního jara, protože jsi první mezi svatými.…
Raduj se z nás, svatá kněžno Ludmilo, patronko země české!
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín ViK a catholica.cz
vyobrazení: obraz, Josef Hellich (1807, Choltice - 1880, Praha), 1840, První staročeská legenda o sv. Václavu přináší údaj, že kněžna Ludmila dala vyučovat svého vnuka Václava ze slovanských knih. Hellich zasadil tento výjev na hrad Tetín nad řekou Berounkou s výhledem na tetínský kostel a do dalekého kraje.
Druhé vyobrazení: Karel Javůrek (1815, Praha - 1909, Praha), Křest Ludmily a knížete Bořivoje, 1858
