Na sv. Štěpána světívali staří Čechové oves a na sv. Jana Evangelistu víno. Podle legendy dal velekněz chrámu bohyně Diany Janovi vypít kalich vína s jedem. Jenže Jan předtím udělal nad kalichem znamení kříže a jed mu neublížil. S tím souvisí svěcení vína o Janově svátku i atribut kalicha s hadem. Křesťané tedy světili na jeho svátek víno a pili sv. Janu na jeho počest, podávali ho se slovy: "Pij lásku svatého Jana." Ve skutečnosti tento zvyk prý přešel z dávných dob jako původní pohanská tradice "připíjet na počest bohů".
Už v 15. století horlili kazatelé proti pověrčivým křesťanům, kteří na den sv. Jana Evangelisty světí »pitie opilcóm«. Daniel Solnický (1630) se snaží vyložit svěcení a pití vína požehnaného rukou kněžskou nazýváním zvyku »milost a láska sv. Jana«. Ohlas dávného zvyku, již vymizelého, se stále ozývá v lidových pověrách:
„Kdo na den sv. Jana Evangelisty pije víno, ten se následujícího roku neotráví.“ a „Na den sv. Jana třeba píti víno, aby had neuštknul.“
Ještě v 18. století bylo pití posvěceného vína běžným zvykem. Libertin v návodu o slušném chování z roku 1715 učí, jak se má chovati mladý člověk, "když se mu na sv. Jana skrze kněze podává posvěcené víno k pití. Nemá prý oné jako sprosté víno neb jakýkoliv nápoj píti, ale se vší uctivostí a pobožností proti jedovatému nakažení a hrdla bolení přijíti."
Z dalších dobových záznamů se dovídáme, že dlouze a široce hovořil o svěcení vína na den sv. Jana Evangelisty ve své Postile Šteyer (1719). Opakuje výklad již známý, že na památku jedovatého vína, jež pil sv. Jan, se přidává doklad o zázračné působivosti svěceného vína, jehož krapet nalévají do vinných sudů na ochranu proti čarodějnicím.
Že víno se v tento den světívalo se dovídáme i z obecních účtů, např. v roce 1721: „na svěcení svatojanského vína 8 másů po 4 kr.“, a v roce 1732 vydáno „na 8 másů vína k svěcení 28 kr.“
V současné době se víno světí například v Dačicích, Ostrožské Nové Vsi. . .
Zvyk žehnání vína na Šumavě:
Zápisy z knih ohlášek bohoslužeb v kostele sv. Filipa a Jakuba v Šumavských Hošticích u Vimperka dokládají zvyk žehnání svatojánského vína. Na svátek sv. Štěpána roku 1865 tu kněz oznámil: "Zítra připadá nám svátek sv. Jana, miláčka Páně. Na ten den bude mše svatá v osm hodin a po ní se bude světit víno a to na památku, že sv. Jan víno s jedem smíšené od nepřátelův sobě podané vypil, kalich křížem svatým požehnav." Svatojánské víno se v Šumavských Hošticích každoročně světilo ještě koncem devadesátých let 19. století. (Vl. Horpeniak)
Další lidové zvyklosti v den sv. Jana:
- Svatý Jan je vnímán především jako hlasatel Ježíšova přikázání lásky, proto i Janův svátek ve vánočním oktávu se slavil jako svátek lásky a porozumění. O tomto dni nesměl nikdo pozvednout na svého bližního hlas, natož ruku.
- V některých zvyklostech jsou vidět i pozůstatky pohanských zvyků: ve svěceném víně také namáčeli kus chleba, nebo topinku jako na Mělnicku z níž se každé krávě či koni a jinému dobytku dával kousek. Věřili, že potom takto rituálně nakrmená zvířata po celý příští rok nikdo neočaruje a budou odolná nemocem: "Jest dobrým prostředkem proti „mrcha lidem“; když se kráva otelí, nalije se svěceného vína do nápoje, aby jí nic zlého neuškodilo“.
- Na Hlinecku stírali hospodáři vínem požehnaným lněné semeno, aby lépe rostl.
- Na Jižní Moravě si někteří vinaři brali svoje posvěcené víno domů, kde svatojánské víno ochutnali a dali z něj napít celé rodině, aby byli všichni zdraví a zbytek vlil vinař do beček s vínem. „Jánské požehnání“ si hospodáři uchovávali ke křtu dítěte, k svatbě, k pohřbu a k dalším zvláštním příležitostem. V místech, kde se vínu nedařilo, světili kořalku. Protože se však nikdo s kořalkou do kostela neodvážil, světívala se doma.
- Na Dačicku zase věřili, že posvěcené víno pomáhá proti bolestem v krku a bolení hlavy. Když člověk náhle onemocněl, nebo se o něj pokoušel „šlak“, pomohlo mu tření spánků svěceným vínem.
- Na Znojemsku se užívalo svatojánského vína také k přípravě pšenice na setí. Byl to domácí rituál. Hospodář nalil svatojánského vína do směsi z vody, vápna a skalice, kterou pokropil pšenici k setí. Pak zapálil hromniční svíci, zastrčil ji do pšenice a třikráte hromadu pokřižoval. Přidal modlitby proti bouřce a také začátek evangelia sv. Jana, aby Pán Bůh chránil osení.
- Ve Slezsku světilo se víno na sv. Jana ještě nedávno a z kalicha v kostele se pilo, aby je had neuštkl. V týž den jedly děvuchy mléko s bělkami (houskami), by byly „šumny“, hezké.
- Na Uherskobrodsku na svatého Jana Evangelisty sbírali pacholci do měcha hadry „ohlášky“. Jeden z nich se převlekl do ženských šatů, druhý za žida a vzal pytel na rameno. Poté se chytli za ruce a chodili dům od domu. Kde byl mladý muž anebo dívka na vdávání, dostali od něj či od ní hadru (ohlášku). Vstrčili hadru do pytle a šli dále. Hadry potom zpeněžili.
- Jinde zase chasníci chodili po dědině s bílými talíři a sbírali na mši za všechny obyvatele vsi.
Dříve se slavil i tento den, ale v současnosti se již svátek neslaví, snad se jen připomíná v některých farnostech. Z kalendáře zmizel roku 1953, kdy komunistickému režimu vadily především křesťansky založené tradice.
V církevní písni na den sv. Jana Evangelisty řekl Koniáš (1746) tato slova:
"Protož dnes pijíce víno,
jež jest v Kristu posvěceno,
netupmež ho zoufanlivě,
ale věrně, doufanlivě,
v srdci nepochybně,
že ten rok v Kristové moci
tento truňk má nás vymoci
od nápojů všech oukladných
i pokrmů jedovatých,
lstivě medovatých.«
zdroj: archiv Antonín ViK, Veselé chvíle v životě lidu Českého, napsal Č. Zíbrt
Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře: Eva Večerková, kniha: Advent a vánoční zvyky na Šumavě - Vladimír Horpeniak
vyobrazení: pohlednice, malíř Cyril Kotyšan (1899, Braník – 1978, Braník)
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
