V článku se také dozvíte, kam umisťovali naši předci vánoční stromeček.
V Čechách, na Moravě a ve Slezsku býval v čase vánočních svátků po dlouhá staletí zvyk dávat na různá míst v domě zelené větve jehličnanů. Na východní Moravě a ve Slezsku se jim říkávalo „ščedrák, ščestí či polaznička.“ Zvyk se uchoval dodnes. Větve bývají zdobené, dříve pentlemi a papírovými růžemi, dnes spíše průmyslovými ozdobami nebo lidovými ozdůbkami ze slámy či z perníčků, podle zvyklosti každé domácnosti.
Toto „ščestí“ roznášeli také koledníci o Štědrém večeru, na Štěpána i na Nový rok. Někde se ozdobené větve připevňovaly na plot či na sloupek před okna stavení, na Valašsku stavěli stromek ozdobený pentlemi dokonce do hromady hnoje ve dvoře. Někde měly zelené větvičky čarovnou moc. Sloužily nejen k potrestání zlobivých dětí, ale hospodář jimi měl šlehat dobytek při první pastvě a při vyvádění housátek, protože jen tak bylo zaručeno, že zvířata budou zdravá a dobře vyrostou.
Zajímavý zvyk mívali na jihovýchodní Moravě. Obecní pastýř, který přišel s koledou, vyhazoval ve stáji zelené větvičky ke stropu tak, aby se do něj zabodly. Každá takto uchycená větvička prý zaručeně ochránila dobytek před nemocemi i před uřknutím zlomyslných čarodějnic. Jinde se dávaly zelené chvojky za trámy v jizbách a za veřeje chlévů. Podle dávných pověr měly ochrannou funkci.
Zvyk zelených vánočních haluzí však nemá vůbec nic společného se zdobeným vánočním stromkem, dokonce ani náznakem nějaké možné stopy inspirace. Vánoční stromek v jeho dnešní podobě skutečně přišel do Čech z ciziny a první písemná zmínka o něm je teprve z roku 1812, kdy „jakýsi herec v Praze“ pozval své přátele k vánočnímu překvapení. Snad se dá mluvit o tom, že pastýřský prut, jedlová větev, chvojka a vánoční stromeček je součástí zimní obřadní zeleně, její novodobou formou.
Umístění stromku se řídilo prostorovými možnostmi v domě. Ve vesnických domácnostech měl své místo ve světnici, býval zastrčený do otvoru v nízké stoličce nebo zasazený do špalku či do hmoždíře s pískem, do dřevěného kříže nebo i do řepy, aby z ní sál šťávu a déle vydržel. Stavěl se na truhlu, ale i do okna. Malý stromek zprvu stával i na štědrovečerním stole, ale je doloženo, že stromek byl zavěšený na háku za kmínek nebo za špičku ke stropnímu trámu, je doložen v pramenech 19. a 20. století z různých krajů. Měl své místo hlavně v malých domech. V některých rodinách, ale zavěsili stromek ke stropu, aby jej děti předčasně neotrhaly, protože místy si dobroty mohly otrhat až na Tři krále. V chudobných rodinách posloužila nezřídka jen větev jehličnanu zasazená do hrnce, do džbánu nebo do řepy obalené v papíru.
Betlém, dříve symbol vánočního období, ať už vyřezávaný ze dřeva či vystřižený z papíru, býval nejčastěji umisťován na truhlu pod oknem. Postupem času se však přesunul pod vánoční stromek. Stará scenérie znázorňující vánoční událost – narození Ježíše Krista – se tak propojila s novým prvkem. Se stromkem vstoupil do rodinného slavení Vánoc nový rozměr a spolu s ním vznikly i nové zvyklosti: zdobení stromku, zapalování svíček, společná modlitba, předčítání evangelia, zpěv koled a vánočních písní, zvonění vánočním zvonečkem ohlašujícím dětem příchod dárce Ježíška i rozdávání vánoční nadílky.
Vánoční stromek se v průběhu 20. století stal jedním z hlavních novodobých symbolů vánočních svátků. Výrazně ovlivnil podobu Štědrého večera i celkový způsob prožívání Vánoc v soukromí rodin, zároveň se však uplatnil i ve veřejném prostoru obcí a měst. Objevoval se nejen v domácnostech, ale také na náměstích, v kostelích, školách a ve výlohách obchodů, kde se stal důležitým vizuálním a estetickým prvkem. Vánoční stromek rovněž poskytl nové impulsy rozvoji vánoční reklamy a komerční prezentace svátků, čímž přispěl k utváření moderní podoby vánoční kultury. Postupně se tak pevně vtiskl do atmosféry adventního i vánočního období a stal se neodmyslitelnou součástí jeho symboliky.
zdroj: knižní archív Antonín ViK a zejména kniha – Český rok na vsi a ve městě, září až prosinec, od Pavla Toufara (1948 – 2018)
a dále kniha Obyčeje a slavnosti v české kultuře - Eva Večerková (1945)
obrázek: z Dlaskova statku
