Nápad na zdobení vánočních stromků možná vyšel ze starogermánských zvyků – o slunovratu si lidé nosívali do domu větvičky nebo stromky, aby uctili boha Odina. Nejprve se tančívalo pod stromy ve volné přírodě, kde byly stromky ozdobeny ovocem, sladkostmi a světly. Pak si lidé přenášeli stromečky do svých domovů – šlo většinou o stálezelené stromky, jako jsou jedle a cypřiše. Zavěšování pamlsků na ně pak chránilo živé obyvatele domu před mrtvými dušemi, které z lesa v době slunovratu přicházely. Věřilo se, že mrtví sní všechny sladkosti a nasycení nikomu neublíží. K tomuto rituálu patřilo i vánoční "nevstávání od stolu", aby duše nezasedla uvolněné místo. Zvykem germánských národů, a to i na našem území bylo stavět ozdobený strom o svaté noci a k poctě boha slunce na něj umístit "světla".
Vypráví se i legenda o irském opatu Kolumbánovi, který podle některých názorů založil tradici vánočního stromku. V roce 573 měl na dvoře burgundského krále Gontrana trávit Vánoce. V pohanském a pro křesťany nepřátelském prostředí se tehdy rozhodl oslavit svátek Narození Páně na kopci u staré jedle, u níž se místní pohané scházeli k oslavám dne zimního slunovratu. Posvátnou jedli ozdobil hořícími loučemi (nebo svícemi) ve tvaru kříže a příchozím vyprávěl příběh narození Ježíše.
Podle některých historiků vznikla tradice zdobení vánočního stromečku v Anglii. Záznamy z venkovských anglických kostelů z 15. a 16. století naznačují, že si lidé v zimě kupovali cesmínu a břečťan. Domy i ulice se zdobily zelenými rostlinami a podle některých historiků je možné za předchůdce vánočního stromku považovat sloupy, které farnosti cesmínou a břečťanem zkrášlovaly.
Někteří badatelé za možného předchůdce vánočního stromu zase považují středověkou rajskou hru o Adamu a Evě, ve které figuroval stromek ozdobený jablky a oplatkami. Zprvu se hra předváděla v kostelech a postupně přecházela do venkovského prostředí a dokonce se hrála i ve světnicích.
Ze středověku se žádné další záznamy o stromečku nedochovaly, dokonce se o něm nezmiňuje ani Jan z Holešova, autor prvního historicky nejstaršího dochovaného popisu obyčejů Štědrého večera v Čechách (1397 - 1405), a tak někteří badatelé označují za autora vánočního stromečku až Martina Luthera, který vytvářel protiváhu ke katolickým tradicím. Martin Luther podle jedné pověsti věřil, že Boží dobrotu ztělesňují borovice. Jiná pověst, která byla populární v 15. století, zase vypráví příběh svatého Bonifáce, který v 8. století zabránil pohanské lidské obětině pod dubem tím, že strom porazil. Na jeho místě vyrostla jedle, jejíž větve ztělesňovaly Ježíšovu věčnou pravdu. Některé verze příběhu o Bonifácovi tvrdí, že světec porazil i tuto novou jedličku a pověsil ji vzhůru nohama. Z toho měla údajně vzniknout tradice zavěšovat stromky obráceně na znamení Svaté Trojice, někdy s jablkem na špičce místo hvězdy.
První písemná zmínka o zdobeném vánočním stromečku pochází z roku 1570 z německých Brém, kde byl vystaven v jednom cechovním domě a byly k němu pozvané děti řemeslnických mistrů. Jedle byla ozdobena sladkostmi, datlemi a papírovými květinami. Z roku 1605 je v kronikách citován záznam neznámého venkovského kronikáře: Na Vánoce si postaví lidé v pokoji jedličku, na kterou navěsí růže vystřižené z barevného papíru, jablíčka, oplatky, pozlátka, ořechy a cukrovinky. O nejstarším osvětleném vánočním stromku v soukromém domě (starší vzpomínky zatím nalezeny nebyly) se psalo roku 1642 v kázání štrasburského faráře J. C. Dannhauera.
J. W. Goethe se s ozdobenou vánoční jedličkou seznámil až roku 1765 v Lipsku a byl to pro něj tak velký zážitek, že o něm vyprávěl a psal v listech všem svým přátelům. U rakouského císařského dvora byl vánoční stromek poprvé slavnostně oficiálně rozsvícen až roku 1816.
Nový zvyk se šířil pomalu. Osvětlené a zdobené vánoční stromy se začaly častěji objevovat až na sklonku 17. století v rodinách německých protestantských řemeslníků, v 18. století pak v domech knížat, aristokratů i bohatých měšťanů – opět nejprve v rodinách protestantských, později, však také katolických – a teprve až potom se dostaly do školních budov, dokonce i do hostinců, aby se však nakonec přece jen vydaly na slavnou a úspěšnou pouť napříč celou Evropou. Nový zvyk byl tak oblíbený, že se s ním nakonec smířila i církev a už v 18. století začaly být vánoční stromky zdobené také v kostelech. Nejprve však v evangelických. Katoličtí duchovní se ozdobeným stromkům zpočátku bránili, protože je stále pokládali za nedůstojné pro sváteční dny, prý odváděly věřící od pokorných modliteb.
Zdobené vánoční stromky se rozšířily především v době německo – francouzské války v letech 1870 až 1871, kdy zářily ve vojenských lazaretech i v zákopech. Měly navodit atmosféru pohody domova a národní hrdosti. Však také nejvyšší vojenští velitelé, kteří nechali stromky zdobit „na rozkaz“, prohlašovali, že jsou „pravým německým vánočním symbolem“ a že ve svém domově je ozdobí a rozsvítí každá řádná německá rodina.
- Německé označení vánočního stromu Christbaum, vyjadřuje spojení Krista se stromem, je známo ve zkomolené podobě krisban ve Slezsku. Je ale také zaznamenáno staré české pojmenování – Kristův strůmek, nebo Stromek od Ježíška, tak se nazývaly charitativní akce v Třemošné v roce 1860.
zdroj: knižní archív Antonín ViK a zejména kniha – Český rok na vsi a ve městě, září až prosinec, od Pavla Toufara (1948 – 2018)
Český rozhlas, Gita Zbavitelová, 2019
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
