Betlém neboli jesličky patří k nejrozšířenějším vánočním tradicím. Vyobrazení svaté rodiny: Ježíška, Panny Marie a svatého Josefa najdeme v kostelích, v mnoha domácnostech anebo také jako živá představení pod širým nebem. O živém betlému už vypráví legenda o Františku z Assisi.
Ve venkovské světnici byl betlém v průběhu 19. století, mnohde i v počátku 20. století hlavním svátečním objektem. Stavěl se třeba i 14 dnů, aby byl hotov do štědrého večera, kdy se u jeho jesliček rozsvítilo světlo. Ve světnici vstával až do svátku Hromnic 2. února. V betlémářských krajích (Příbramsko, podhůří Krkonoš, Jizerských a Orlických hor, Králicko, Třebíčsko, Valašsko atd.) byly jesličky součástí téměř každé rodiny. Vytvářelo je obvykle několik generací a většina z nich byli samouci. Postupně, ale tento symbol Vánoc byl vytlačen vánočním stromkem.
První jesličky ve střední Evropě byly vystaveny jezuity v kostele sv. Klimenta v Praze u Karlova mostu, a to buď v roce 1560 nebo 1562. Z Prahy se pak začal nový obyčej rychle šířit i do dalších kostelů v Čechách.
V letech 1782–1804 platil v zemích Rakousko-Uherského mocnářství zákaz vystavování betlémů v kostelích, jakožto zvyku dětinského a církve nehodného, a právě tehdy si betlémy našly cestu do lidových obydlí i do měšťanských příbytků. Lidé se tohoto krásného atributu Vánoc nechtěli vzdát, a tak si začali vyrábět betlémy sami. V průběhu 19. století se na českém území vytvořila celá řada betlémářských oblastí. Betlémy se začaly stavět nejen pro radost, ale i na prodej. Do vyobrazení začaly pronikat postavy venkovanů i výjevy z jejich života. Velikost a podoba betlémů závisely na bohatství vlastníka či výrobce. Hlavním materiálem pro jejich stavbu bylo dřevo, převážně lípa a smrk, kterých bylo u nás vždy dostatek, figurky však bývaly vyráběny i z vosku, papírové hmoty nebo z chlebové střídky, keramické betlémy jsou kupodivu převážně novodobou záležitostí. Na Třebíčsku a Ústeckoorlicku se díky místním podmínkám rozšířily betlémy malované na papíře.
Základem betlému je Svatá rodina. Lidoví umělci si však jesličky přizpůsobili svým představám a své domovině. Na Příbramsku nechyběli horníci, v jižních Čechách rybáři, ve městech kupci, na vesnici prostí venkované. Každý přinášel božskému dítěti dárek. Nakonec se tedy betlémy staly obrazem života a zvyklostí prostých lidí toho kterého kraje. V lidových jesličkách se setkávají postavy oblečené do místních lidových krojů s postavami v pestrých orientálních oděvech. Vlastní zobrazení Ježíšova narození je doplněno výjevy z denního života ve městě, na poli, na pastvinách. A to je na nich to nejpůvabnější.
Dnes náboženský charakter betlémů ustupuje do pozadí a současného člověka k betlémům přitahuje pocit rodinné pohody, protože právě Vánoce jsou často jediným ostrůvkem rodinného klidu v roce. Současné vánoční výstavy betlémů ukazují, že betlémářská tradice je u nás dosud živá a snad můžeme říci, že jsme se stali betlémářskou velmocí.
Na závěr jedna zajímavost:
Největší lidový mechanický betlém na světě, který je zapsán v Guinnessově knize rekordů, najdeme v muzeu jindřichohradecka. Velkolepý betlém, který jeho tvůrce, jindřichohradecký punčochářský mistr Tomáš Krýza (1838-1918) vytvářel více než šedesát let. Jesličky obsahují 1398 figurek lidí a zvířat, z nichž se 133 pohybuje. Betlém vystavěl na ploše 60 metrů čtverečních. Figurky jsou vyrobeny z kašírovací hmoty (mouka, piliny, sádra a klíh) nebo ze dřeva. Betlém má nyní 17 m na délku, šířka i výška jsou 2 m.
vyobrazení: z dětské knihy Vánoční strom, 1863 (zatím jsem nenašel starší dětskou knihu s vyobrazeným betlémem), napsal: Václav Pok Poděbradský (1829, Poděbrady - 1898, Poděbrady)
zdroj: Česká televize – Naše tradice, Boží hod a svatý Štěpán
Jiřina Langhammerová – Čtvero ročních dob v lidové tradici
vanocnibetlem.cz
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
