Zvyky a pověry spojené s vodou, zdravím, štěstím a domem.
Pozoruhodné je, že většina obřadů tohoto dne, jež mají svůj původ v pradávných dobách, se koná ještě před východem slunce. Slunce je vnímáno jako vševědoucí oko nebes; jakmile se jeho zlatá záře rozleje po obzoru a sluneční žezlo se ujme vlády, všechny nadpřirozené bytosti, snášející jen mdlý svit luny, opouštějí pozemské sféry. Uchylují se do svých skrytých příbytků a v ten moment i byliny, kameny a voda pozbývají své zázračné moci. Právě voda má však v tomto prchavém čase před úsvitem přímou moc léčivou.
Nejrozšířenější zvyky byly na Velký pátek zaměřené na očištění těla i domovů od případných nemocí a nečistých sil. Lidé vstávali časně před slunce východu a celí se umyli. Aby byli hezcí, zdraví a čerství podle představy, že velkopáteční voda, ještě, než se jí dotknou paprsky slunce, má divotvornou moc, plnou hřejivé síly. Neutírali se, nechávali vodu na sobě uschnout. Po umytí se modlili tváří k východu slunce a líbali třikrát zemi.
První vstávala hospodyně, vypravila se na dvůr, na zahradu nebo do sadu, případně na jiné vhodné místo poblíž hospodářství, poklekla směrem k východu, pomodlila se za zdraví celé své rodiny a domova. Mělo to své opodstatnění, Ježíš Kristus se přece v tuto noc také modlil v zahradě Getsemane. Po skončení modlitby probudila děti a šli se společně omýt k potoku nebo řece ještě před sluncem východu, protože to mělo vytvořit spolehlivou ochranu před nemocemi. Ve Velkém Meziříčí a okolí při mytí odříkávali:
Vítám tě já, milá svatá Velkonoce,
chraňuj nás od zimnice, od hlavnice
i od vší zlé nemoce.
- Také v příbytku je třeba před východem slunce ledaco pořídit. Tak např. naštípe se draček (loučí), a když v létě hromobití začne, zapálí se ty dračky na ohništi, aby do stavení neuhodilo. Hospodyně vymetá světnici, zvláště kouty, větvičkami jakéhokoli stromu nebo keře, jež ovšem nesmějí být ulomeny holou rukou, anebo vykrápí sněhem, aby se ve stavení nedržel ošklivý hmyz a myši.
- Na Velký pálek do východu slunce vysmýčí se každý kout ve světnici, aby nebylo svárů v domě a nedržel se žádný hmyz; pak se smýčí v komoře a chlévě, aby pavouci se nerozmnožili, konečně ve sklepě, aby tam nebyly žáby. (Městec Král)
- Na Velký pátek před sluncem východem vysmejčily hospodyně celý dům a smetí házely přes plot, aby se blechy nedržely. Potom si šla děvčata umýt ke studánce nohy, aby byly celý rok hezké a zdravé. Kdo se chtěl zbavit bradavic, měl se jimi v tento den o pašijích třikráte otřít o zeď kostela. (Vysoké nad Jizerou)
- Hospodyňky vynesly a vyvěsily všechno prádlo, oděv a peřiny, aby se moli nedrželi. Vzaly se všechny klíče od domu a cinkalo se jimi po dvoře i za stavením, aby tam, kam ten hlas byl slyšet, myši se nedržely.
- Před východem slunce vycházejí domácí mýti se k proudové vodě, aby byli stále zdraví a nedostali žádné vyrážky na těle.
- Malým dětem přinese některý z domácích vody proudivé a myje je doma. (Neděliště)
- Ve Volanicích myjí se před východem slunce svěcenou vodou, aby byli šťastní.
- Chce-li se někdo mýti vodou studničnou, zabraňují tomu v Ohništanech; obávají se, že by jim studně vyschla.
- Kdo si umyje nohy v tekoucí vodě do východu slunce, nebudou ho po celý rok boleti.
- Místy se myjí dívky do východu slunce rosou, aby nabyly krásy.
- Kdo má žloutenku, tomu radí, aby šel před východem slunce do zahrady nebo na pole, setřel rosu a třikráte se ji umyl; zbaví prý se nemoci. (N. Bydžov.)
- Kdo se třikrát potopí v proudící vodě, a pak na břehu sedm Otčenášův a Zdrávasův a jednou Věřím v Boha se pomodli, ztratí svrab.
- Děvčata trhají za rosy do východu slunce čekanku, která má velikou moc; kopati ji musí děvče bosé.
- Kapradí, trhané v lese za rosy, jest prý velmi užitečné.
- Děvečka umývá všechno dřevěné nádobí v proudivé vodě, aby nikdy „nerozeschlo“. (Neděliště)
- V Lískovicích vykropuje hospodyně svěcenou vodou celý dům, aby byl chráněn před ohněm a větrem.
- Šumí-li v ten den silně Labe (jinde jiná řeka), utopí se v něm mnoho lidí během toho roku. (HK)
- Na Volyňsku pokoušeli se mladí muži vytáhnout z potoků kamének ústy, který pak levou rukou házeli za hlavou, ježto prý se tak chránili před nepříjemnými bolestmi zubů.
- Místy se na Velký pátek dávaly v sednici za obrázky křížky udělaných ze svěcených kočiček od květné neděle, aby do stavení neuhodil blesk.
- Na Velký pátek časně ráno se vynášejí peřiny na čerstvé povětří, aby ti, kdo v nich spávají, nebyli po celý rok nemocni, (Ladnov.)
- Mésti se má ode dveří směrem k oknu á smetí buď spálili nebo hoditi do proudivé vody, aby všechna neřest s vodou odešla. (Zábědov)
- V Rozběřicích i jinde metou dvoreček směrem ke stavení, aby měli stále štěstí.
- Na Velký pátek ráno, když ten, kdo má bolesti na noze, holou nohou jezdí po ostří sekery a pak hned po nějakém kulatém předměte, tak se zbaví bolestí.
- Má-li někdo nezhojitelné rány na těle, má se na Veliký pátekdo východu slunce venku pomodliti, pak udělati do země důlek a třikráte do něj vdechnouti, pozbude jich. Nebo hlínu vyhrabanou přehodí třikráte přes hlavu a bude zdráv. (Bydžovsko)
- Před časem dělávali do východní slunce dračky (louč); když pak nastala bouře a hromobití, topili jimi, aby neudeřil do stavení »Boží posel« (blesk).
- Chce-li dítě maso, řekne matka: „Kdo jí na Velký pátek maso, je ve spojení se zlým duchem.“ (N. Bydžov)
- Přijde-li v ten den ráno prositi nejdříve mužský, bude v té domácnosti štěstí, pakli ženská, potká domácí neštěstí. (Zachraštany)
- Umyje-li si kdo na Velký pátek ruce hnojůvkou nedostane záděrů.
- Jest pilně dbáti, aby někdo neukradl handru (hadr), jíž by mohl učarovali. (Rozběřice)
- Kdo chce v příštím roce prodávati hojně zboží, smete novým koštětem prach z prahu hostince hojně navštěvovaného; pak roztroušený mák u nejlepšího pekaře; to spálí a rozsype popel kolem svého krámu. (Jičín)
- Vloží-li si děvče na Velký pátek večer pod hlavu „žabí peřiny“, doví se prý, kterého hocha
dostane za muže. (Zábědov)
- Před východem slunce vdavekchtivé dívky ořezávají několik třísek z vejletu u úlu, aby brzy z domu „vyletěly" — vdaly se.
zdroj: archiv Antonin ViK a spol., časopis Český lid, knihy Čeněk Zíbrt
vyobrazení: pohlednice, autor Josef Straka (1864, Žďár nad Sázavou - 1946)
