Vánoční trhy mají původ v Rakousku, kde se Vídeňské trhy konaly již kolem roku 1294 a v Německu, kde se konaly Drážďanské trhy v roce 1434. Původně vánoční trhy sloužily k tomu, aby se lidé na začátku studeného období zásobili před zimním obdobím potravinami, teplým oblečením a dalšími potřebami nutnými pro přežití zimy.
Také vánoční trhy pořádané v Praze měly dobrou pověst. Ze začátku bylo možné navštívit pouze trh na Staroměstském rynku, ale jak běžel čas, snad všechny rynky pražské měly své trhy. A bylo na nich opravdu z čeho vybírat. Když začalo být v módě stavění betlémů, prodávaly se na těchto trzích jednotlivé figurky do jesliček, ba i celé betlémy různě velké. K dostání byly dokonce i „chlebové“ betlémky. K výrobě postaviček v takových betlémech se používala směs zhotovená z levné žitné mouky, dřevěných pilin a klihové vody. Zatímco jesličky se v dobách, o kterých je řeč, o Vánocích objevovaly snad ve všech domácnostech, vánoční stromeček, bez kterého si většina z nás dnes už nedokáže představit vánoční svátky, byl ještě v 19. století příliš drahý. A tak si jej mohl dovolit jen málokdo.
Co nás, ale na předvánočních trzích nejvíce přitahuje je jich tajemné kouzlo, jímž vábí každého bez rozdílu. Desítky prodejců, stovky nakupujících, ale i zvědavců oživují trh, ať padá sníh, nebo mrzne až praskají šindele. Nikdo nepociťuje chlad a pokud ano, zastaví se u stánku s vánočním punčem, nebo svařeným vínem. Náměstí i ulice oživují jedličky a smrky, šířící do mlhavého vzduchu příjemnou pryskyřičnatou vůni. Vnímáme ji jako pozdrav českých lesů, jejíž temná zeleň nás tak konejší.
Každý si v duchu vybírá, co koupí k Ježíšku a jaké kouzlo teprve objeví v dřevěných boudách, sbitých z prostých beden a prken. Nemůžeme odtrhnout zrak od těch prostých krámků, kde jsou vystaveny miniaturní betlémky, obklopené zástupy darovníčků, tří králů a jiné drobotiny, zhotovené buď z chlebové hmoty, nebo vyřezávané ze dřeva. Také v nich najdeme plno zboží tradičních druhů, jako narovnané hromady stromečkových ozdob, třpytivých okras zhotovených umělou rukou českých sklářů z křehoučkého skla. Dlouhé svazky stříbrných i zlatých nití, roztomilé skleněné zvonky a jiné ozdoby přímo volají po kupci.
Jinde zase nějaké ženy prodávají jmelí, zelené i pozlacené, stříbrné i zlaté šišky a na dlouhých stolech najdeme hromady černých i červených kuželovitých „františků“, z nichž nejeden je zapálený, aby se každý přesvědčil o vůni zboží jim nabízeného. Nechybí ani zásoba voňavé purpury a vedle ní jsou vyloženy krabičky prskavek. Rozhořelými zraky sledujeme všechnu tu nádheru, která se zaskví jen jedenkrát v roce.
Jedna neděle adventní míjí druhou a než se nadějeme, jest zde již neděle poslední a nastává veliká a slavná doba vánočních svátků, svátků, které jsou každému člověku nejmilejší, když i dospělý stává se aspoň na chvíli dítětem.
Fejeton K. Čapka o vánočních trzích:
Hemžení na vánočních ulicích se dá popisovat různým způsobem, například jako větší nebo menší národohospodářský obrat v kupování a prodávání; ale přitom by nám ušel jeden velmi nápadný vánoční fakt: že nikdy nepotkáte na ulicích tolik hezkých děvčat jako v předvánoční době. Kde se vzaly tu se vzaly, na každém druhém kroku konstatujete nějaký takový případ. Jako by se smluvily, že se budou obzvláště hemžit v těch několika předvánočních dnech. Je to úkaz až dosud odborně nevysvětlený. Snad jeho příčina je v tom, že druhé pohlaví přišlo na to, že mu vánoce (a případně nějaký ten malý balíček) zvlášť sluší. Nebo si vzaly do hlavy, že musí být co nejpěknější, aby si tím vydělaly hojnější a větší nadílku. Možná že se jen tak tváří, jako by byly hezčí než jindy; snad po vánocích odloží tu pěknou masku, a ulice zase dostanou ten šedivý a trochu podivný ráz, na který jsme si musili zvyknout. (Lidové noviny, 24.12.1931)
Vánoční trh na Staroměstském náměstí, 1907
Pražské vánoční trhy, 1926
zdroj: archiv Antonín ViK a kniha Český lid, napsal K. Pejml
vyobrazení: pohlednice, Josef Koruna (1807 – 1854), Vánoční trh na Staroměstském náměstí
