Liturgický církevní rok je souhrn svátků a připomínek v ročních cyklech se opakujících. Určitá „nepravidelnost“ je dána pohyblivou dobou slavení Velikonoc. Z ní vyplývají i některé pohyblivé svátky. Doby liturgického roku jsou v tomto pořadí: adventní, vánoční, mezidobí I., postní, velikonoční a mezidobí II. Prvním adventním dnem začíná liturgický (církevní rok). S běžně užívaným občanským kalendářem však nemá nic společného.
Liturgický rok končí slavností Krista Krále, která se koná poslední neděli před začátkem adventu.
Průběh liturgického roku:
Doba adventní - Liturgický rok tedy začíná 1. nedělí adventní, která připadá na přelom listopadu a prosince. Doba adventní trvá čtyři neděle před slavností Narozeni Páně. Liturgicky používanou barvou je fialová. Výjimku tvoří třetí neděle zvaná Gaudete, podle vstupní antifony: „Radujte se stále v Pánu, opakuji : Radujte se! Pán je blízko!“ V ten den je možné použití barvy růžové. Fialová barva vyjadřuje kajícnost a mimo doby adventní přísluší i Postní době, mše sv. za zemřelé a smírným obřadům.
Doba vánoční - Vánoční doba začíná v předvečer slavnosti Narození Páně. Večerní mše svatá má už sváteční vánoční ráz. Další mše o narození Páně se slouží v noci, za svítání a ve dne. Liturgickou barvou je bílá. Vánoční doba vrcholí slavností Křtu Páně, který se připomíná první neděli po slavnosti Zjevení páně neboli Tří králů (6.1.)
Liturgické mezidobí I. - trvá od dne následujícího po svátku Křtu Páně do dne před popeleční středou. Celé období je charakterizováno i liturgickou zelenou barvou symbolizující naději na užitek a plody z následování Krista.
Doba postní - je přípravou na prožití velikonoc. Začíná popeleční středou a končí odpoledne na Zelený čtvrtek, kdy začíná Velikonoční triduum (třídenní), jenž je hranicí mezi dobou postní a velikonoční. (Informacím o triduu je v knize věnován prostor mezi pohyblivými svátky.) Doba postní má 6 nedělí, tou poslední je Květná neděle, která je počátkem Svatého týdne, výhradně zasvěceného pouze Kristovu utrpení. Liturgická barva je fialová. Jen o 4. neděli (nazvané „Laetáre“), kdy se objevuje barva růžová.
V 5. století začínal čtyřicetidenní půst na 1. neděli postní. Protože však křesťané nikdy nepočítali neděli jako postní den, byly před tuto neděli brzy přidány další čtyři dny. Jako začátek postního období je středa označována od 6. století a od 10. je o ní udělován popelec, od něhož má název popeleční. Obřad s popelcem je svátostina na znamení ochoty obrátit se od hříchu k pokání.
Doba velikonoční - trvá 50 dní od neděle Zmrtvýchvstání Páně do neděle Seslání Ducha svatého. Velikonoce jsou vrcholem celého liturgického roku a nejstarším křesťanským svátkem. Liturgickými barvami jsou bílá a červená.
Neděle po Zmrtvýchvstání, zvaná dříve Bílá, je svátkem Božího milosrdenství a čtvrtá neděle je nazvána nedělí Dobrého Pastýře. Čtyřicátý den po Zmrtvýchvstání je slavnost Nanebevstoupení Páně (připadá vždy na čtvrtek). Od následujícího dne je doporučena novéna k Duchu svatému neboť desátý den je slavnost jeho seslání.
Liturgické mezidobí II. - trvá od pondělí po slavnosti seslání Ducha svatého do soboty před první nedělí adventní a má stejný charakter i zelenou liturgickou barvu jako mezidobí první.
Liturgický rok má mnoho společných bodů s občanským kalendářem, v našich zemích se jedná o Velikonoce, Vánoce, slavnost svatých Cyrila a Metoděje (5. července), svátek sv. Václava (28. září) a státní svátek české státnosti.
zdroj: archiv Antonín ViK a www.catholica.cz
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
