Vánoční cukroví a odkud se k nám dostaly vanilkové rohlíčky, linecké cukroví atd.
Cukroví dnes pečeme, protože nám chutná, krásně voní a dotváří jedinečnou vánoční atmosféru. Vánoce by zkrátka bez cukroví nebyly Vánocemi, podobně jako bez stromečku nebo dárků a vánočky. V dávných dobách, ale mělo pro lidi daleko větší význam – vztahovali k němu totiž své naděje na lepší budoucnost plnou hojnosti a zdraví. Aby byla zajištěna právě ona žádaná hojnost, mělo se cukroví péci pouze z vlastní mouky – to symbolizovalo budoucí bohatou úrodu. Věřilo se, že hospodyňka, která jej spálí, bude mít v dalším roce smůlu, že vážně onemocní nebo dokonce zemře.
Cukroví v historii mělo i ochranářskou funkci, kdy mělo chránit rodinu a celé hospodářství před temnými silami. Typickým příkladem je cukroví v podobě vykrajovaných zvířat, kdy to mělo chránit živá zvířata v hospodářství, cukroví ve tvaru kruhu bylo symbolem slunce a věšelo se na domy či ovocné stromy. Těsto se z rukou mělo otírat o stromy a zbylá voda z těsta se lila do krmení hovězího dobytka, aby nadále dobře dojil.
Historie vánočního cukroví v podobě, tak jak ho známe dnes, sahá přibližně do začátku 19. století. Jeho předchůdcem byly nejrůznější figurky ze sušeného ovoce a ořechů, které sloužily dětem na hraní i k snědku. Na vesnicích připravovali cukroví z dostupných domácích surovin. Těmi byli především jablka, švestky, med a ořechy. Do cukroví se dokonce přidával česnek či pepř, který byl v minulosti základem pro oblíbený perník. Vedle toho v bohatých měšťanských rodinách si hospodyňky mohly dovolit více rozmanitých surovin, cizokrajné koření i nejrůznější zdobení.
