S vánočkou se pojilo mnoho lidových pověr a zde některé přinášíme:
Kdyby se některá vánočka spálila nebo jen trochu osmahla, věřilo se, že v nastávajícím roce by někdo z rodiny onemocněl. Na nůž se uvazoval kousek vánočky a chleba, načež se zabodl do rámu u svátého obrazu nebo do stolu, na němž stály jesličky, a tam se ponechal až přes koledu. Zrezavěl-li nůž u chleba, znamenalo to neúrodu žita, zrezavěl-li u vánočky, byla to známka neúrody pšenice. (1909)
Místy bylo zvykem, že hospodyně, když těsto k vánočce zadělala, ven do zahrady šla, a zde od stromu ke stromu chodila a jeden po druhém rukama objímala a maličko těstem je natírala, aby tím způsobem stromům úrodnosti udělila. (1875)
Podobným způsobem, jako vánoční stromek úrodnost stromů v nastávajícím roce zajistit má, zračí se ve vánočce, která na žádném stole o Vánocích chybět nesmí a tím se očekávala úroda osení polního. (1875)
Taktéž vkládá na mnohých místech hospodyně do zadělaného těsta, do jednotlivých vánoček po jednom penízku, kterýž pak uvnitř pečiva skryt zůstane. Ten, kdo onu část vánočky obdrží, v které peníz skryt jest, bude míti v tom roce peněz dosti. (1875)
Aby se děvčata vdala, házejí na mnohých místech kousky vánoček nebo jiných pokrmů — ponejvíce ale lískové oříšky do studánek a potůčků. (1875)
Na štědrý večer a po celé svátky sbírají hospodyně velmi šetrně všechny drobky, jak z chleba, tak i „z jiných pečených požitků žitných, pletence totižto a koláčů“, drobky ty pak „jak nějakou svátost“ uchovávají a jich proti nemoci „s velikou pobožností“ užívají. (1910)
Na Polesí se schovávaly kousky vánočky, aby později namočené posloužily jako lék na rány.
Také ty drobky tam, kde voda břehy dere, do země zakopávají a tím tu vodu od břehu odhánějí.
Vánoček se peklo tolik, kolik měla rodina členů. První dostal hospodář, aby se mu urodilo hojně obilí, po zákrojku dostával i dobytek, aby byl celý příští rok zdravý a neočarovaly jej nějaké zlé síly.
Díky tomu, že vánočka byla z kynutého těsta, měla symbolizovat rozrůstání majetku a prosperitu.
V Záhoří u Písku zase musela vánočka ležet na stole od Štědrého večera do svátku Tří králů a každému příchozímu z ní něco podat, aby nevynesl štěstí. Tento zvyk drželi i v Polabí.
A na závěr jedna pověra ze Sudoměře: Jak se povedou štědrovnice, tak se povede pšenice.
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: V. Flodermann, Pověry vánoční v Čechách, 1875 a Časopis Moravského musea zemského, 1910
vyobrazení: pohlednice, autor: Cyril Kotyšan (1899, Braník – 1978, Braník)
