V době slunovratu, kdy šlo o budoucnost a zemědělci museli chránit sebe, svou rodinu, dům i okolí před zlými mocnostmi, které v obdobích přelomů vystupují z hlubin a mohou škodit (například čarodějnice), bylo nutné se před nimi opět chránit, podobně jako během noci filipojakubské. Rozdíl byl v tom, že oheň o svatojánské noci měl na rozdíl od zmíněné noci filipojakobuské pozitivní moc.
Typickým prvkem této noci jsou svatojánské ohně, zapalované na kopcích nad vesnicemi, aby světlo z vatry ozářilo celé osídlení a tím jej symbolicky posvětilo. Tam, kam dopadlo světlo svatojánského ohně, se podle víry nemohlo dostat nic zlého. Tyto ohně symbolicky představují slunce, které je v období letního slunovratu na vrcholu své síly.
V tajemném šeru svátečního večera si mladí ozdobili hlavy věnci, opásali se černobílem a za jásotu a zpěvu tančili kolem ohňů. Uprostřed hranice dřeva se místy vztyčil i kůl s figurou ze slámy a zavěsily se na něj zelené věnečky jako symbolické oběti ohni. Když se hranice zhroutila a kmen spadl, každý se snažil věneček nebo aspoň jeho část ukořistit, protože to byl kouzelný prostředek k ochraně dobytka. Přes věnce uvité z černobýlu se mládež dívala do plápolající hranice, aby je nebolely po celý rok hlava a oči. Svatojánské ohně se pro získání síly a pro očistu přeskakovaly, někdy i ve dvojici. Skákání přes oheň v páru mělo zajistit pevnou vazbu mezi mužem a ženou a šťastný vztah. Od ohně se zapalovala i stará košťata pomazaná smůlou, kterými se pak kroužilo, nebo se vyhazovala do vzduchu. Kolikrát dotyčný mladík vyhodil koště do vzduchu, aniž zhaslo, tolik let měl zůstat zdravý. V některých částech Evropy se z kopců do údolí pouští hořící kola od vozů, či sudy, symbolizující obraz slunce, které dostoupilo svého vrcholu a odtud již jen klesá. Podle toho, jak jelo kolo dlouho z kopce dolů se věštilo, jak bude dlouhé léto.
Na počátku 20. století bylo v naší zemi zapalování svatojánských ohňů poměrně rozšířeným zvykem. Například v roce 1928 navštívil prezident Tomáš Garrigue Masaryk Pustevny na Radhošti při příležitosti zapálení svatojánských ohňů, které hořely na všech kopcích, stráních a hřebenech Beskyd. Jejich počet byl tehdy odhadován na 600. Musela to být nádherná podívaná.
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín ViK, Čtvero ročních dob v lidové tradici: J. Langhammerová a Český rok od jara do zimy: M. Motlová
vyobrazení: ilustrace, autor neznámý
