Bábovka patří k nezdolným klasikám pečených moučníků, v mnoha případech nám připomene dětství a prázdniny u babičky. Podává se nejen při svátečních příležitostech, ale potěší naše srdíčka a mlsné jazýčky i když je upečená jen tak, pro radost.
Péct ji lze z mnoha těst od piškotového až po třené, které patří mezi nejoblíbenější. U nás se nejčastěji připravuje dvoubarevná – se světlou a tmavou částí, přičemž tmavá část je tvořena z těsta obvykle barveného kakaem, místy se pekla bábovka maková. V některých oblastech se do těsta před pečením přidávají rozinky, mandle, kandované ovoce, kokos či kousky čokolády. Bábovka se připravuje ve stejnojmenné speciální formě, která dává pečivu typický tvar s otvorem uprostřed, a dekoruje se posypáním moučkovým cukrem.
Kde přesně se bábovka vzala, není tak docela jasné. V zemích, jako jsou Česká republika, Slovensko, Rakousko, Polsko a Německo se ale připravuje již stovky let. První zmínky o ní se objevují již ve spisech z 15. století. Jisté však je, že bábovka byla původně jen forma, pekáč na pečení a že hotovému pečivu se říkalo bába. V bábovce se tedy pekla bába. Ostatně byla to nejen tato bába, ale také semlbába, tedy jak spisovně říkáme, žemlovka. Původ slova však může pocházet z polského slova bába, v překladu dětské jídlo.
Když slyšíme slova bábovka a bába, napadne nás otázka po souvislosti mezi druhem pečiva a starými ženami. Vznikají pak teorie, jak by bábovky a matky našich rodičů mohly souviset. Někteří soudí, že jde o jídlo, které starým ženám chutná. Jiní říkají, že babičky bábovky rády pečou. Třetí, podloženější, teorie praví, že původní bábovka, tedy forma na pečení, mívala podobu obličeje staré ženy. V Etymologickém slovníku jazyka českého J. Holuba a F. Kopečného se naznačuje, že toto pečivo mohlo dostat takové jméno proto, že se obvykle předkládalo během porodu porodním bábám, babičkám, jinak řečeno babicím. Samozřejmě, že všechno může být jen teorie, ale jisté je, že bábovka se pekla jen ke zvláštním příležitostem a jednou z nejčastějších byla návštěva „kouta“ tedy místa v koutě světnice, kde odpočívala šestinedělka.
