V adventním čase všichni drželi přísný půst. Dobrovolné odříkání pokrmu bylo chápáno jako symbol kajícnosti a pokání. Věřící se měli postit spíše ve svých domovech, aby očistili nejen své tělo, ale především ducha. Půst byl důkazem, že věřící je schopen sebeovládání i projevu vnitřní síly k překonání těžkostí pro víru v Boha a jeho syna Ježíše Krista. Adventní půst končil na Štědrý večer s východem první hvězdy. Ještě je však třeba doplnit, že nejstarší křesťanské prameny o půstu nehovoří.
V době půstu se nesměly jíst pokrmy živočišného původu, nejen maso, ale i mléko, sýr a vejce. Místo sádla a másla se užívaly rostlinné oleje. Tento způsob půstu se udržoval dlouho. Na venkově se živočišné tuky o půstu nepožívaly takřka po celé 19. století. Mléko, maso a vejce se obecně začalo objevovat v kuchyni v postní době až po roce 1900. Ale například ryby se na jídelníčku začaly objevovat v průběhu 14. století. V tomto období bylo typickým postním pokrmem i maso raků, žab, hlemýžďů a některých vodních ptáků.
Základem jídelníčku však byly především polévky. Jejich složení i příprava byly velice jednoduché, protože se vařily pouze z hub, kmínu, česneku, luštěnin a později také z brambor. Povolené bylo nakládané zelí, což bylo vítaným, a především zdravým zpestřením jinak velice fádního jídelníčku. Kysané zelí totiž obsahuje značné množství vitamínu C. Během půstu se většinou jídával chléb. V průběhu 15. století se začaly na jídelníčku objevovat také luštěniny, jako čočka, fazole, cizrna nebo hrách a časem se staly velmi oblíbené. Dále různé kaše - jahelná, kukuřičná, pohanková, prosná i krupicová nebo pečené brambory. Ty se u nás začaly objevovat až během 18. stol.
Chudší lid se najedl i planých hrušek, nebo jiného prostého jídla, olejem maštěného. Bylo to dědictví z minulých dob, neboť v této době nezbývalo mnoho zásob a na novou úrodu si lidé museli počkat. Při přísném půstu se jedlo jen jednou denně, ale na Popeleční středu a Velký pátek se nesmělo jíst vůbec nic. Bylo zvykem, že hospodyně vynesly na půdu nádobí, ve kterém se vařilo maso a sádlem maštěné pokrmy a použily jiné, které nebylo omastkem nikdy dotčeno, často nové. Namísto kovových lžic a plechového nádobí se vzalo hliněné a lžíce a misky dřevěné.
Jak už to s podobnými zákazy, přísnými pravidly bývá, mnozí přísného půstu příliš nedbali. Z poznámek Karla staršího ze Žerotína se dočteme: roku 1597 nabádal vrchnost, aby „netrpěla během adventu nemírná pití a obžerství, neřádná posvícení a hody, tance i hry, hromování, přísahání, noční toulání a schůzky, přástky a střelby.“
Co jsou kvatembrové dny (suché dny):
S postními dny se setkáváme i v jiných obdobích roku, přibližně vždy na začátku všech čtyř ročních období. Podle římské liturgie jde o takzvané kvatembrové dny. Česky se těmto dnům říkalo suché dny a nazývaly se tak proto, že byl půst a lidé si na chléb nic nemazali, jedli ho suchý. Šlo vždy o tři postní dny v týdnu, které se ve výběru ustálily nakonec na středě, pátku a sobotě, přičemž nejstarší zpráva o postních dnech pochází ze 4. století a je zapsána ve spisu Pontia Maxima, který se odvolává na starozákonní postní předpisy. Počátek adventního kvatembru připadá na 13. prosinec.
zdroj: knižní archiv Antonín ViK, Veselé chvíle v životě lidu českého, l. p. 1950 – Čeněk Zíbrt Český rok na vsi a ve městě - Pavel Toufar
vyobrazení: pohlednice, autor neuveden
