Nový rok byl odjakživa považován za osudový den, který měl podle pověr magickou moc. Dalo se prý nahlédnout do budoucnosti, ta ale nejvíce zajímala neprovdaná děvčata.
V okolí Městce Králové mohlo se děvče na Nový rok dovědět, jakého zaměstnání bude její budoucí manžel. První jablko, které si děvucha vzala při večeři o Štědrém dnu, si uschovala do nepotřebného kapesníku a uložila si je pod hlavu do postele. Na Nový rok jej vyňala a jedla před domem v době, kdy kolem chodili lidé z „velké“. Kdo šel první kolem, takového řemesla nebo zaměstnání muže dostala za manžela.
S pomocí tohoto jablka mohla svobodná dívka čekat i před kostelem a kdo vyjde první z novoroční mše. Muž znamenal svatbu, žena ještě rok čekání, stařenka nechtěný úděl staré panny a pokud vyšlo první dítě, pak to znamenalo ztrátu věnečku ovšem bez veselky.
Věštilo se například podle prvního novoročního hosta, nebo kolemjdoucího. Pokud to byla stařena znamenalo to hádky, mladý muž přinášel štěstí, žena neštěstí a dítě s dívkou přinášely lásku a svornost.
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín Vik a ČT1, Naše Tradice, Silvestr a Nový rok, Veselé chvíle v životě lidu českého – Čeněk Zíbrt
vyobrazení: obraz, Arnošt Frolka (1877 - 1935), Novoroční motiv (děvče z Ratíškovic), 1910
