Všechny zvyky a pověry se pojí s takzvanou magií dobrého začátku. Nový rok totiž nepřináší jen radost, ale také obavy z budoucnosti, proti níž se lidé cítili bezmocní. Proto se chtěli pojistit pomocí různých zvyků a pověr, které měly ovlivnit celý nadcházející rok.
První leden je tedy tzv. prorockým dnem pro celý rok a lidé říkávají “Co v ten se dělá, dělati se bude po celý rok." Radívají: „S nikým se nehněvati, raději zpívati“. Na Chodsku si na Nový rok známí přáli, kdekoliv se potkali: „Já vinšuju štěstí, zdraví a Boží požehnání." Všichni se snažili vyhnout všem nepříjemnostem a hádkám, protože věřili úsloví „Jak na Nový rok, tak po celý rok".
Na Nový rok všichni časně ráno vstali, čistě se oblékli a v rámci svých možností se dobře najedli. Na Žďársku měli domácí lidé usednout ke stolu, ke společné snídani, aby po celý rok panovala svornost v domě a hospodyně, která krájí chleba, by měla krajíce dobře počítat. Pokud se na někoho krajíc nedostal, toho by potkala smrt, anebo v lepším případě by se vydal z domova daleko do světa. Na Nový rok se nejedlo maso z pernaté zvěře, aby neuletělo štěstí, nejedla se ryba, aby štěstí neuplavalo a neměl být ani zajíc, aby štěstí neuteklo. Na Nový rok se jedla zejména čočka, cinká stejně jako peníze a měla přinést bohatství.
K novoročním magickým praktikám patří také pospíšilství, tedy zvyk pospíchat z kostela domů, kdo dřív, s cílem dosáhnout včasného skončení hospodářských prací. Na Vizovicku se říkalo: "Na Nový rok spěchá kde, kdo z kostela domů, aby obilé skořeji dozrálo."
Domácnost i hospodářství musely být ve vzorném pořádku. Na Valašsku se říkalo: "Ani se nemlátí, ani nepere, neboť prý nikde nezarodí, kam zvuk těch prací v těch dnech zasáhne."
Hospodyňky tedy nesměly na Nový rok prát ani uklízet, aby se ten rok neudřely, ale zároveň nesměly dlouho polehávat a ani zahálet, to by přineslo smůlu. Nesmělo se však zametat, aby se štěstí nevymetlo z domu. Zapomenuté prádlo na šňůře zase mohlo přinést neštěstí, nebo dokonce smrt někoho blízkého. Přes práh se pokládalo koště, kdo ho překročil a neodklidil byl celý rok líný. Z domu se nic do sousedství nevynášelo, aby nenastal nedostatek. Rozbil-li se hrnec, byl celý rok „rozkřápaný“, nešťastný.
V Zámezí stříkali na stromy svěcenou vodu, aby byly uchráněny před pohromami. V Záhoří zase v zahradě všechny ovocné stromy obvázali povříslem, aby bylo hojně ovoce.
Na Nový rok roznášel pastýř na Jemnicku jedličky. Podle Bohuslava Pernici se tento zvyk dodržoval zejména v Panské Lhotě, obci nedaleko městečka Brtnice. Pastýř malé jedličky uřízl ještě v noci a časně ráno s nimi obcházel stavení. Jako odměnu dostával šesták. Polovina jedličky se podle tradice zastrkovala za obrazy, především podobizny svatých a výjevy jejich života, druhou polovinu odnesl hospodář do chléva zvířatům. Jedličky pak na těch místech zůstávaly až do prvního vyhnání dobytka na pastvu.
V Krkonoších bývalo zvykem, že ten, kdo z domácích spával venku, vzal na Nový rok jedlovou větev a kropil všechny domácí ve světnici, při čemž odříkával: "Pochválen buď Ježíš Kristus! Dej nám Pán Bůh dobrý den, spíš vodičku než oheň!" Potom podobně vykropoval ve chlévě a vrátiv se do světnice řekl: „Dej vám Pán Bůh štěstí a zdraví tento rok, hříchův odpuštění, všeho dobrého rozmnožení!“ Potom vsunul jedlovou ratolest za obraz visící na stěně.
zdroj: archiv Antonín Vik a ČT1, Naše Tradice, Silvestr a Nový rok, Veselé chvíle v životě lidu českého – Čeněk Zíbrt
vyobrazení: Adolf Kašpar (1877, Bludov - 1934, Železná Ruda), z knihy: Zapadlí vlastenci, 1926, napsal K. V. Rais
