První návštěva je starým novoročním rituálem, který souvisí s magií prvního dne. Místy se tento zvyk uplatňuje i na osobu, která vstupuje do domu s pozdravením, nebo vinšem na Boží narození anebo už na štědrý den. Věřilo se, že příchozí, jeho pohlaví a věk, ovlivní chod hospodářství, osud rodiny a přírůstky domácích zvířat. V lidové tradici je nejvíce rozšířeno, že chlapec, mladý muž, nebo dítě, přináší do domu zdar a štěstí, zatímco žena přináší neštěstí a hospodářství se po celý rok nedařilo. Na Chodsku se říkalo:
"Potkát na Novyj rok starú bábu, to je smůla po celyj rok, potkát mladů dívči,
mládence, znamená, že rok bure chčasnyj."
To potvrzuje, že setkání s mladou osobou, ať už s chlapcem, dívkou nebo dítětem bylo všeobecně vnímáno velmi pozitivně. Naopak bezvýhradně nešťastnou pozici zaujímala stará žena, která přinášela smůlu. Místy se zase tradovalo, že když do stavení jako první vstoupilo malé dítě nebo děvče, znamenalo to štěstí, chasník přinášel veselí, těhotná žena však věštila nemoc. Když přišel muž, mohl se hospodář radovat, že se mu narodí syn.
Obřadní význam prvního návštěvníka se všeobecně vázal k představě, že příchozí osoba předurčuje pohlaví budoucího stáda anebo potomka v hospodářské rodině: "Má-li hospodyně v týž den skotnou krávu ve chlévě a přijde-li v týž den cizí mužská osoba první do domu, má mít kráva býčka, přijde-li však ženská osoba jako první, má kráva mít jalovičku." Tento zvyk zaznamenal v roce 1762 M. Ulmann a byl velmi rozšířený. Na Žďársku, Chrudimsku, nebo Táborsku se tyto prognózy vztahovaly k Novému roku.
Jinde se věřilo, že první návštěvník svou přítomností přímo působil na pohlaví potomstva. Když chtěli mít ve Velkých Karlovicích na Valašsku v příštím roce přírůstek jalovic, zvaly hospodyně chudobnější sousedky na koledu: "No přídi Marino, přídi Rozino, ale ráno skoro, ať ťa nepředběhne nějaký ogara lebo co. Abychom měli samé dojky celý rok."
Podobně hovořili ve Vlachovicích o mužských kolednících, když nechtěli, aby se rodili býčci: "Nech k nám enom žádný nechodí, abychom neměli býka!" (z knihy Vánoční obyčeje na Valašsku).
Nový rok s sebou na Podhorácku a moravském Horácku nesl také letitou "úřední tradici." Sirotci totiž povinně přicházeli v doprovodu rychtáře před vrchnost a rozhodovalo se o jejich osudu, ve kterém stavení najdou nový domov, u koho budou sloužit a za jakou odměnu.
Na Chrudimsku chodili na Nový rok dům od domu někteří obecní zřízenci, aby projevili svá přání a přilepšili si tak novoročním dárkem. Býval to listonoš, kominík, ponocný, hrobař, svíčková bába, literáti tu a tam i obecní strážník a kostelník.
Vidí-li se na nový rok u chalupy straka, bude tam svatba, pak-li se ukáže vrána, někdo v tom domě do roka zemře.
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín Vik, Český lid 1892 a dále Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře - Eva Večerková, Český rok na vsi a ve městě - Pavel Toufar
vyobrazení: pohlednice, autor: Adolf Liebscher (1857, Praha - 1919, Potštejn)
