Na Nový rok bylo na Slovácku v každém městečku i vesnici živo. Světila se „koláčová slavnost“. Střídaly se služby, služebné dívky končily na Nový rok a do Tří králů pak měly svobodu (vagace). Mužská čeleď si svou oslavu ukončení služby už odbyla na Štěpána a na Nový rok nastupovala do nové služby.
V této lidové tradici hrála hlavní roli nazdobená "buchta", která do značné míry připomínala "vrkoč pro královnu Dlouhé noci." Základ tvořila kruhová "buchta z dobrého těsta" do níž byly napíchnuté proutky nahoře svázané. Buchtu zdobila malá jablíčka, zlatou barvou natřené ořechy, věnec ze sušených švestek a dýňových jader. Proutky byly ozdobené mašličkami z červených stužek, barevným papírem, cukrovím a navrchu byla upevněná kytička z papírových růží.
S takto vyšňořeným koláčem byly děvčata hned po poledni mládenci slavnostně rozváženy po domech svých rodičů nebo přátel, kde teprve začínala pravá slavnost, na kterou se všichni účastníci těšili celý rok. Sešli se příbuzní, známí i šuhajové z celé dědiny a volili mezi sebou jednoho, kdo nakrojí koláč, často to býval kmotr, strýc, ale také někdo z mládenců. Zvolený pak nepozorovaně nakrojil koláč a tajně do něj vložil peníz, nejlépe doprostřed mezi pruty. Ostatní hledali jím nakrojené místo a přidávali další mince a když se všichni vystřídali, nastoupil opět zvolený mládenec, aby koláč odstrojil a rozkrojil ho na jednotlivé díly tak, aby se dostalo na každého. Za darované peníze se pořídila večeře, při které se zpívaly slovácké písně. Po večeři spustila hudba a tancem se ukončila „koláčová slavnost“.
Stejně tak i na Valašsku bylo zvykem, že na Štěpána přicházela děvčata načínat chlapcům koláče, na Nový rok pak zase mládenci dívkám. Koláč tu měl jiný tvar, obdélníkový a jiný byl i způsob zdobení: ozdoby, motivy ptáčků a růží, pletence, tvary srdíček… a vše bylo kladeno přímo na plochu koláče. Koláčová slavnost, která byla původně odrazem pracovního vztahu mezi hospodářem a jeho čeledí se stala po zániku těchto vztahů v druhé polovině minulého století zábavou mládeže.
O vagacích, prázdninách:
V tuto volnou dobu si služky opravovaly svůj všední oděv, navštěvovaly své příbuzné a známé a pokud zůstaly u hospodáře tak jen poklízely. Služkám, které strávily vagace u hospodáře náležela příze, kterou si ze lnu za prázdniny napředly a pokud konala u hospodáře v době prázdnin i všechny potřebné práce dostávala zvláštní přídavek, obyčejně to byla některá část oděvu. Pokud, ale byla služka nešikovná a během služby mnoho nádobí rozbila, nebo jinou škodu způsobila musela po novém roce dosluhovati, to znamená, že nesměla v době prázdnin pro sebe nic šít a ani příst, nýbrž musela všechny práce pro hospodáře vykonávat. Každé služce, a to bez výjimky náležela za minulou službu veliká buchta neboli mládě…
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín Vik, Český lid, 1892, str. 414, Veselé chvíle v životě lidu českého – Čeněk Zíbr, Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře - Eva Večerková, Český rok na vsi a ve městě,
vyobrazení: obraz, Arnošt Frolka (1877 - 1935), Děvčata s novoročním koláčem, 1910 a ilustrace, Jan Herink (1918-2012)
