Někteří nedočkavci vyráželi za vidinou bohatství již o Květné neděli, právě ve chvíli, kdy se v kostele začaly předčítat pašije. Věřilo se, že v tento posvátný čas se země otevírá a vydává své poklady. Hledači měli v kapsách připravené posvěcené drobty chleba, které bylo nutné okamžitě vhodit na místo, kde se nad zemí mihl tajuplný namodralý plamének. Právě ten totiž věštil ukryté zlato či stříbro. Díky chlebovým drobtům získal nálezce nad pokladem moc a zabránil jeho shoření či zmizení v hlubinách. O takovém nálezu se však muselo až do smrti mlčet; jediné vyřčené slovo by způsobilo, že by se bohatství navždy ztratilo v prachu.
Další starobylá pověra vypráví o síle okamžiku, kdy se na Květnou neděli po slavnostním průvodu s "kočičkami" zavřely za knězem kostelní dveře. Dokud kněz za nimi zpíval a modlil se, moc temných sil slábla. Zlí duchové a strážci podzemí byli totiž nuceni zbožně naslouchat svatým slovům a na chvíli zapomínali na své povinnosti. V tu krátkou chvíli se prý otevíraly všechny skály i země s poklady. Jakmile však kněz na závěr obřadu třikrát udeřil křížem na dveře, kouzlo pominulo, duchové procitli a neprodleně se vraceli strážit své podzemní síně. (Jednu takovou pohádku s názvem Hořící poklad najdete v sekci "Pohádky")
- Předly se pašijové nitě: Co se s nimi ušije, to bývá nad obyčej pevné a kdo má na svém šatě třeba jen jediný steh jimi udělaný, k tomu nemá boží posel (blesk) moci.
- V ten den se také oblékaly nové šaty a jiné se vyvěšovaly, aby prý v nich člověk kvetl. Někde si brali na sebe ty nejlepší šaty proto, aby se jim do nich nedali moli.
- Vjezdu Krista do Jeruzaléma se dotýká říkání lidové doktorky při zažehnání: "Pán Ježíš jede na oslíčku, svatý Petr na koníčku. Petře pojeď! Pane nemohu, zlámal si kůň nohu. Žíla k žíle, kloub ke kloubu, krev ke krvi. . . (Poděbradsko)
- Někde věří, že kdo se o Květné neděli narodí získá neobyčejné schopnosti. Rozumí prý mluvě rostlin a pozná, na kterou nemoc pomůže jaká bylina a dokáže najít čarovné koření, které funguje na všechny nemoci. (Poděbradsko)
- Na květnou neděli sbírala děvčata sníh do láhve, nechaly ho roztát a pak si denně nakapali několik kapek do umyvadla do ostatní vody. Mytí takovou vodou prý činilo dívku krásnou. Nebylo-li sněhu sbírala se rosa.
- Na Květnou neděli prohledával hospodář "budníky" (krbce) nebo holubník a pokud našel holoubě, které se právě vylíhlo potíral jim obličeje všech domácích, aby prý jako holubi byli vždy čisti tělem i duchem (Č. Mus. 1853. 493.) Někde tak činila hospodyně, která potírala obličej sobě, dcerám i děvečce za tím účelem, aby ztratily pihy, bradavice atd. Také prý se srovnala křivá ústa a obličej omládne.
- Na květnou neděli se nemá nic péci, poněvadž se prý zapeče květ na stromech a bylinách, nebylo by žádného ovoce. Na Poděbradsku nepekly hospodyně nic z mouky.
- Na Ostravsku pekly na Květnou neděli halužky (buchetky). Kolik jich hospodyně napeče, tolik kop pšenice se prý urodí.
- V Krkonoších mají na Květnou neděli v každé domácnosti polévku s nudlemi, aby prý slepice hodně nesly.
A jeden kouzelný příběh o zlatém vejci:
V květnou neděli bylo třeba uříznout čarovný vrbový proutek, který se dobře hodil člověku, jenž našel vejce černé slepice, ale zcela černé slepice, s bílou chocholkou. Ta prý snáší zlatá vejce, ale zanáší je. Jestliže někdo takové vejce najde, má je zahrabat do slámy a před půlnocí pak je vzít a jít na křižovatku, kde vejce položí. Má-li nyní člověk u sebe ten pravý vrbový proutek, zamává jim k jihu, severu a východu, sotva tak učiní hned se objeví duch a vyplní každé přání…
zdroj: archiv Antonín ViK a časopis Český lid, 1893
vyobrazení: pohlednice, autor neuveden
