První postní neděli se v některých krajích říká Liščí (někdy tak bývá nazývána i neděle čtvrtá). Obyčej v kterých figuruje liška se vyskytoval na Rakovnicku, Sedlčansku, Plzeňsku, Berounsku a Hořovicku. Průpovídku Liška rozdává preclíky zapsal Karel Jaromír Erben a Václav Krolmus (1847) vypráví o matce, která v noci peče preclíky, navléká je na vrbový proutek a zrána věší na stromy. Kolik dětí, tolik proutků.
Právě v tento den hospodyně jednou v roce pekly tradiční postní preclíky z tuhého pšeničného těsta. Maminky je připravovaly tajně v noci ze soboty na neděli, aby je děti neviděly. Z pšeničné mouky utloukly natvrdo těsto, udělaly z něj preclíky a po zkynutí je uvařily v kotli. Posypaly mákem a solí a v peci či troubě je dopekly dozlatova. Ráno pak každá z nich navlékla několik preclíků na vrbové proutky a rozvěsila je v zahradě na stromy. (ilustraci k této tradici vytvořila Nela Korbelová). Ještě před východem slunce pak maminky budily své děti s tajemným vyprávěním:
„Milé děti, běžela tudy liška a nechala vám zde (nebo ztratila) preclíky na zahradě na stromě. Proto vstaňte, omejte se a jděte do zahrady, neb je na proutku na stromech zavěšené naleznete. Dřív se však každý pod stromkem pomodlete a potom je sobě vezměte a zpožívejte.“ Někde za dětmi přicházela liška osobně. Některé z odrostlých dětí se obleklo do obráceného kožichu a obličej si zamaskovalo liščí škraboškou. Takto nastrojená "liška" vylezla na půdu a odtud házela preclíky ostatním dětem shromážděných dole na zahradě. Jakmile se děti shýbly a začaly preclíky sbírat, liška je z půdy polila vodou. Tento zvyk pochází z okolí Nechvalic na Sedlčansku.
V kraji kolem Plzně a Příbrami se také tradovalo, že nejen vrána či čáp, ale právě i liška nosí ženám do chalupy novorozeňata, běhá tam liška - narodí se dítě. Liška se objevuje v říkadlech, koledách, pohádkách, a to ve smyslu pozitivním, jako bytost pomáhající.
O "liščím zvyku" je i Houškův zápis z roku 1853: "První neděli postní napekou matky v noci preclíky, aby děti nevěděly, navléknou je na proutky a navěsí na stromy. Kolik dětí – tolik proutků. Ráno se řekne dětem: Jděte do zahrady, ztratila tam liška preclíky! V zahradě se děti pomodlí, preclíky snědí a nikdy prý je nebolí zuby."
zdroj obrázku: Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích, kresba byla muzeem zakoupena za účelem doplňování národopisné výstavy a edukačních programů s tématikou Velikonoc a jarních tradic. https://soundcloud.com/muzeumcb/velikonocni-hry-a-tradice
zdroj: archiv Antonín ViK
