Latinské pojmenování tří předpostních nedělí:
- Neděle Devítník – Septuagesima (63 den před Velikonocemi)
Touto nedělí vstupuje tradiční liturgický kalendář do vrcholného období církevního roku, do velikonočního cyklu. Její české jméno je odvozeno od skutečnosti, že je první z 9 neděl, které probíhají před Božím hodem velikonočním. Latinské názvy jednotlivých předpostních nedělí jsou převzaté z řeckého východu a vycházejí z počítání v desítkách (zaokrouhlování směrem nahoru, ve skutečnosti se jedná o 63. 56. a 49. den)
- První neděle po Devítníku – Sexagesima (56 den před Velikonocemi)
- Druhá neděle po Devítníku – Quinquagesima - Masopustní neděle (49 den)
Po této neděli následuje Popeleční středa a začíná postní období, je 46 dnů do Velikonoc.
Latinské pojmenování šesti postních nedělí:
Pro křesťanský svět začíná Popeleční středou doba půstu, trvající 40 dní, na jejímž konci je oslava zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Z časového hlediska tedy Popeleční středa připadá na 46. den před Velikonoční nedělí (součet je i se šesti nedělemi, které se do postní doby nezapočítávají, poněvadž se za postní dny nepovažují).
První postní neděle – Invocabit - Černá, Pytlová, Liščí, Pučálka nebo Pučální
Církevní latinské názvy vycházejí z prvních slov vstupních antifon (vyňatých veršů z Bible), které se čtou při mši: Invocabit (někde se uvádí Invocavit) - "Invocavit me et ego exaudiam eum" - Vyslyším ho, až mě bude volat. (Bude ke mně volat a já ho vyslyším. Povolal mě.)
Druhá postní neděle – Reminiscere - Pražná, Černá, Suchá
podle vstupní antifony - "Reminiscere miserationum tuarum, Domine" - Rozpomeň se, Bože, na své slitování, na své milosrdenství.
Třetí postní neděle – Oculi – Kýchavá, Kýchavná
podle vstupní antifony - "Oculi mei semper ad Dominum" - Stále upírám oči na Hospodina, Oči mé stále vyhlížejí Pána.
Čtvrtá postní neděle – Laetare – Družebná, Středopostní, Růžebná či Růžová
podle vstupní antifony - "Laetare Jerusalem" - Raduj se, Jeruzaléme.
Dnešní neděle nám svou radostnou náladou připomíná, že jsme překročili polovinu svatopostní doby. K této radosti nás vyzývá Introit: Vesel se, Jeruzaléme, shromážděte se všichni, kdo ho milujete, plesejte a nasyťte se plností své útěchy. Liturgické roucho může mít dnes barvu růžovou, na oltáři mohou být květy a varhany se mohou více rozeznít.
Pátá postní neděle – Judica – Smrtná, Smrtelná nebo opět Černá
podle vstupní antifony - "Judica me Deus" - Zjednej mi právo, Bože.
Pátá postní neděle zahajuje nejposvátnější období církevního roku, období Kristova utrpení, které vrcholí Svatým týdnem a jeho posvátným triduem. Kající fialová barva zahalí nyní i oltářní kříž a obrazy. Všechna naše pozornost se má obrátit k samotném kalvarskému kříži.
Šestá postní neděle – Palmarum – Květná, Palmová, Beránková, Květnice (pašijová)
podle názvu - "Dominica in Palmis" a podle modlitby nad ratolestmi: "Omnipotens sempiterne Deus, hos palmites tua benedictione sanctifica" - Všemohoucí věčný Bože, tyto ratolesti požehnej.
Při průvodu se zpívají antifony: „Z Jeruzaléma vyšly zástupy naproti Pánu; děti mávaly olivovými ratolestmi a všichni volali: Hosana na výsostech… Lidé prostírali Pánu na cestu své pláště a volali: Hosana synu Davidovu! Požehnaný ten, který přichází ve jménu Hospodinově!“
Význam jednotlivých postních nedělí:
První postní neděle - Černou nedělí je nazývána podle černého oděvu žen, který nosily kvůli nastalé postní době. Liščí neděle je odvozena od zvyku, kdy hospodyňky pekly preclíky a zavěšovaly je na stromky. Dětem se pak vyprávělo, že je nadělila liška. Název Pučálka se pojí s typickým pokrmem z praženého hrachu. Pučálka se místy nazývala i masopustní maškara vystrojená do oděvu z hrachoviny, která vcházela do stavení a pro zajištění bohaté úrody rozhazovala po světnici zrna hrachu.
Druhá postní neděle - Pražná se nazývá podle dalšího jarního pokrmu, z pražených naklíčených zrn obilí, zvaného pražmo. Někdy se tato neděle označuje jako černá, z důvodu smýčení, čištění, úklidu, kterému se hospodyňky věnovaly.
Třetí postní neděle - Kýchavná, pokud tento den třikrát za sebou kýchnete, máme pro vás dobrou zprávu - dle pověry byste si po celý rok měli užívat pevného zdraví. Jiná verze: Lidé se obávali, aby během dne nekýchli, protože věřili, že kýcháním začíná mor. V historii se tuto neděli také vzpomínalo na oběti moru.
Čtvrtá postní neděle - Družebná, přátelé se scházejí ke společnému posezení. Při těchto setkáních se konzumovaly typické koláče zvané "družbance". V tento den se také chodívalo na námluvy - družba se ženichem šli do domu, kam chtěli na velikonoční pondělí přijít požádat o nevěstu. Družebnou nedělí se uzavírá první, méně známá část postního období. Dvě následující neděle jsou pak svými zvyky více známé a ve zjednodušené nebo obnovené podobě trvají dodnes.
Pátá postní neděle - Smrtná, je čtrnáct dní před Velikonocemi. Koná se rituál vynášení smrti a donášení nového léta. Morana - Smrtka bývá zhotovená ze slámy, ustrojená do ženských šatů a upevněná na velkou dřevěnou tyč. Lidé do ní vtělili vše zlé, co zima přinesla. Obejde se s ní celá vesnice, pak se v některých oblastech pálí na ohni, jinde se vhazuje do vody. Poté se nazdobí léto, jinde též líto, které tvoří smrček zdobený vejci a mašlemi, a chodí se s ním koledovat a do vesnic se tím vnášelo nové léto.
Šestá postní neděle - Květná, je týden před Velikonocemi a je den před nastávajícím pašijovým týdnem. Hlavním tématem tohoto dne je zvěst o slavném vjezdu Krista do Jeruzaléma.
V některých oblastech se větvičky jívy svazují do velkých svazků zvaných "palmy", obdobné pugétky se podle krajových zvyklostí nazývají též "košťata", "ráhna" či "jehnídy". Tyto "palmy, pugéty" měly symbolický význam, neboť se jimi vítal Ježíš a v antice byly symbolem vítězství. Zelené ratolesti nebo proutky "kočiček"se žehnají v kostele, mají pak svou úlohu v domácích obřadech, ochraňují dům před požárem, zajišťují budoucí úrodu...
Latinských označení dříve užívali myslivci, kteří v tuto dobu chodívali na sluky:
Na neděli Oculi sluky se k nám přitulí.
Na neděli Laetare množí se jich stále.
Na neděli Judica mnoho jich už utíká.
Na neděli Květnou sluky již odlétnou.
zdroj: archiv Antonín ViK a Čtvero ročních dob v lidové tradici - Jiřina Langhammerová
vyobrazení: koláž Antonín ViK
