První postní neděle (Invocabit) - Černá, Pytlová, Liščí, Pučálka nebo Pučální
Každá postní neděle měla u našich předků své zvláštní jméno a lidová tradice dala první postní neděli mnoho dalších jmen, odvozených od zvyků, které se k ní váží. Můžeme ji tedy nazývat jako neděle: Černá, Pytlová, Liščí, Pučálka nebo Pučální a podle křeťanské liturgie má název Invocabit.
Přívlastek černý, je odvozen od zvyku žen odkládat v tento den barevný oděv a nahrazovat ho černým nebo modrým, či nošením černých šátků na znamení smutku a kajícnosti vzhledem k nastávajícímu postu. Na Poděbradsku se říkalo: "Prostý, tmavý šat - svědomitý půst." Doklad o nošení postního černého roucha zanechala i Božena Němcová ve své Babičce: "Pochoval se masopust a s ním konec učiněn radovánkám. Babička zpívala u kolovrátku postní písně, když děti k ní přisedly, povídala jim o životě Pána Krista a první neděli postní oblékala smutkový oblek." Místy oblékali postní roucho režné, pytlové, nazvali ji proto pytlovou.
Název pučálka je odvozen od stejnojmenného pokrmu z naklíčeného a následně opečeného hrachu. Často se označení Pučálka používalo pro celou dobu mezi Popeleční středou a tímto dnem. Někdy se hrách míchal také s kroupami, tomuto jídlu, známénu z tradiční židovské kuchyně pod jménem šoulet, se pak lidově říkalo kočičí svatba.
Pučala má milá pučálku, nesla ji milému na šálku:
„Od lesa k lesu pučálku nesu, pu – pu – pu – pu – pu – pu – pučálku,
nesu ji milému na šálku.“
Přívlastek liščí se užíval ve středních Čechách v souvislosti se zvykem pečení zvláštních preclíků, které se svázaly proutkem, pověsily na strom, kde je děti sbíraly, jako dárek od lišky. Tento název se poprvé objevil v r. 1847.
Ačkoliv byl čtyřicetidenní předvelikonoční půst především prostředkem k očistě těla i duše, měl také svůj praktický důvod. S blížícím se koncem zimy se zásoby povážlivě tenčily. Chudým rodinám v tuto dobu hrozil skutečný hlad, ale i bohaté domácnosti začaly pociťovat nedostatek. Lidem se nedostávalo zejména čerstvé rostlinné stravy a tedy i některých vitamínů a dalších látek potřebných k udržení dobrého zdraví. Tuto situaci pomáhalo řešit různé rychlení a rašení rostlin a semen. Jedním z nich byl hrách.
V Mostkovicích chodíval za dlouhých postních večerů „pučálník“. Některý mladík obleče na rub obrácený kožich, hlavu pokryje chlupatou beranicí, do zástěry vezme sazí a chodí po dědině. Tluče na dveře stavení, ve kterých bydlí děvčata, ale i jinde. „Nechoďte otvírat“, napomínají se domácí navzájem, „pučálník jde!“ Někde ale otevřou a tu pučálník počerní otvírajícího a naháže smetí do síně, nejčastěji to byl hrách. Druhého dne toho plná dědina, že tam a tam byl pučálník, a toho a toho začernil.
Latinský název první postní neděle:
(latinsky Dominica Prima in Quadragesima). Církevní latinské názvy vycházejí z prvních slov vstupních antifon (vyňatých veršů z Bible), které se čtou při mši: Invocabit (někde se uvádí Invocavit) - Invocabit me et ego exaudiam eum - Vyslyším ho, až mě bude volat.
zdroj: Vlasť časopis pro poučení a zábavu, 1899-1900 a Karel Jaromír Erben, Prostonárodní české písně a říkadla, zakrasnejsivimperk.cz
vyobrazení: pohlednice, autor Josef Kočí (1880, Praha – 1961, Praha)
