Pod Železnými horami aspoň jednou do roka uznávají muži rovnoplatnost ženy a postupuje jí svých práv, ba staví se jí do područí. Takový „ženský den" jest Kateřina. V obcích Nové Vsi, Vísce, Heřmani, Modletíně a jiných shání hospodyně od jara kde jaký groš, a čím více se blíží svátek sv. Kateřiny, tím čilejší panuje život mezi občankami. Již na čtrnáct dní před sv. Kateřinou prohlížejí se šaty a prádlo, opravuje se nebo kupuje nové, a na týden před „svým" dnem sejdou se ženy buď u starosty nebo jiné vážené osoby, jejíž žena požívá vlivu v ženském světě. Tam se ustanoví, čím má každá přispěti. Jistá část peněz složí se hned, za ty zjedná se musika, ne ta obyčejná, ale nějaká lepší, a koupí se mouka a koření na věnec. S kmotrem šenkýřem se též vše ujedná. V den sv. Kateřiny pečou se koláče povidlové, makové, tvarohové, buchty, a každá hospodyně hledí ostatní předčiti i chutností, i zevní lahodnou formou svých výrobků. Kolik hus a kachen padne za oběť to se neví, kdož by to vše spočítal?
Pečivo moučné i masité odnáší se do hospody, kde se klade na veliký stůl, jehož střed ostává prázdný. Již jsou práce dokonány, den se chýlí k večeru, ženy se strojí a zdobí co možno nejlépe, jen hospoda je zatím prázdná, tam nesmí žádný muž, a ti, již tam byli druhdy pány, stojí před ní a u plotů ve skupinách čekajíce, jako druhdy ženy činívají, až budou směti vejíti. Ženy shromažďují se zatím v domě, v němž měly první porady, a prohlížení jedněch druhých a řečem by nebylo konce, kdyby se konečné nedostavila muzika. Ta zahraje před domem veselé zastaveníčko a ženy seřaďují se v průvod. Napřed jdou hudebníci hřmotně hrajíce pochod, za nimi nesou ženy opentlený věnec (pečivo), posléze jdou ženy párem a vše ubírá se k hospodě mnohdy notnou oklikou. Teprve když vešly ženy do hospody, smějí tam i muži. Představme si obyčejnou vesnickou muziku, avšak na ruby. Muži sedí na lavicích kolem stěn, ženy daly si nalít piva, nosí jim zavdanou a berou je k tanci. Jak se jindy chovávají muži, tak chovávají se dnes ženy, úlohy se vyměnily. Muž, který o „Kateřině“ požádal ženu za tanec, dopustil by se nejapnosti jako jindy žena, která by se sama nabízela. Za zpěvu, tance a žertu slaví ženy „svůj" den. Mnohá hodí muzikantům stříbrňák, zazpívá nebo dá zahráti a poroučí si „solo“, jež s vyvoleným, ovšem že svým vlastním mužem, přetancuje, a ten je na takovou poctu nemálo hrd — vždyť žena mu oplácí, co snad sám za svobodna jí učinil. Věnec položí se na prázdné místo uprostřed stolu s pokrmy.
Nastává půlnoc a s ní „volenka". Tu teprve smějí muži voliti si tanečnice. Ženy „nevolené" upravují zatím stoly, k nimž zasednou po tanci mužové. Hospodyně zatím rozkrájejí věnec, z nějž dostane každý účastník kousek, přinesou i jiné moučné pečivo a z ohromného hrnce kávy nalívajíce do menších hrnečků, předkládají obé mužům zpívajíce:
"Naše je lepší než vaše, vaše se na naše kaše"
(od kasati se, strojiti nebo chystati se na někoho).
Po kávě následuje pečené a pivo, a když se všichni i s muzikanty najedli, pustí se opět do tance, jehož se smí nyní účastniti i svobodná chasa, dosud očumující. Jen výjimkou účastní se se ženami některá svobodná slavnosti Kateřiny i před půlnocí. Ráno hudba vyprovází jednotlivé hospodyně domů. Tím končí Kateřina, den ženský. Kdy asi počala, těžko říci, ale že zaniká a snad brzy docela zanikne, jest jisto.
zdroj: archiv Antonín ViK a časopis Český lid, l. p. 1900
vyobrazení: pohlednice, autor: Lev Šimák (1896, Všestudy - 1989, Praha)
