Měsíc květen je plný poezie, lásky, sladké touhy a všelijakých obyčejů a pověr, které ze starších dob se mezi naším lidem zachovaly. Největší pozornosti se dosud těší mezi naší venkovskou svobodnou chasou krásný zvyk — stavění máje. Tato zábava, či lépe řečeno, jarní slavnost dosud na mnohých místech nesetřela ze sebe onen čistý pel, ale přece již jen ztratila mnoho na svém půvabu.
Často vzpomínám, jak veselo bývalo za mých mladých let, když jsme si řekli: „V neděli budeme stavět máje.“ Co tu bylo schůzek a porad mezi svobodnými junáky a děvčaty. A co veselí a smíchu při těch poradách. V jednom klubku na návsi svobodní chasníci, čeledínové a selští synkové a v druhém svobodná děvčata, která v duchu se již těšila, jak před okny budou mít postaveny vysoké zdobené máje. Konečně srazila se obě klubka dohromady, nastalo škádlení a nové výbuchy smíchu a veselí. Stavění máje bylo odhlasováno. Junáci se postarají o muziku a bude se tančit. S tím rozcházela se chasa do stavení a děvušky ještě před spaním přepočítávaly stříbrňáky, které měly uschovány jako příspěvek na krásné jarní veselí. Scházelo ještě povolení pana starosty, který jistě rád dovolil, neboť vzpomněl si na svoje mládí, kdy on ještě byl statným junákem a stavěl máje budoucí své panímámě. Teď jen opatřit máje — mladé štíhlé jedle. Ale ty již byly vyhlédnuty. Pokácely je porůznu v lese, jak si který junák pro svoji děvušku vyhledal, a společně také král májí, štíhlá jedle, rovně rostlá a hodně vysoká. V noci se pro máje dojelo a uložily se na nějaký mlat. Večer před slavnostní nedělí bylo přikročeno ke stavění máji pod okna nebo po straně vrat u živností, kde byla svobodná děvčata. Doprostřed návsi postavilo se z májí kolo.
Bývalo již dosti dávno slunko za kopcem, když mladíci vyrazili z hospody s májemi na náves, majíce s sebou několik muzikantů. To se rozumí, že děti z celé vesnice s nimi. Nejdříve namířili k panu starostovi a již se vztyčoval určitý počet štíhlých jedlí, na vršku zdobených před vrata statku, podle toho, kolik měl starosta dcer a muzikanti doprovázeli píseň junáků:
Má zlatá panenko, stavíme ti máji,
pohlédni z okénka, podívej se na ni, podívej se na ni.
Ale hned mladíci vzpomněli si na obtíže, které měli s vyhledáváním máji v lese, a již zase zaznělo:
Já do lesa nepojedu, já do lesa nepůjdu,
kdyby na mně hajný přišel, on by mně vzal sekeru.
Sekera je za dva zlaté a topůrko za tolar,
kdyby hajný na mně přišel, on by mně to vše sebral.
Od starostů šlo se po řadě k ostatním statkům a chalupám, kde byla svobodná děvčata. Naposledy ze zbylých máji bylo postaveno na návsi kolo pro krále, který se stavil časně ráno v neděli. Mnoho nescházelo k půlnoci, když konečně ruch na návsi utichnul a celá dědina pohroužila se ve spánek, k odpočinku před rušnou májovou nedělí.
V neděli bylo od časného rána v celé dědině živo. Mladíci chystali se k odpolednímu průvodu, sháněli potřebné rekvisity a rozdělovali si jednotlivé funkce. Mezi tím děvčata rozradostněna nad poctou, které se jim od junáků postavením zdobených máji dostalo, zametala kolo u krále májí, urovnávala zem, aby se tam odpoledne dobře tančilo. Oběd byl všude krátký. Mladíci se nemohli dočkat, aby již byli v hospodě k sestavení průvodu, děvčata ještě v rychlosti přežehlila bílé rukávky a pestré sukénky a děti, ty vůbec ani nejedly samou radostí z té podívané. Konečně přiblížila se třetí hodina odpoledne.
Z hospody zazněla veselá hudba a již se vyhrnul pestrý průvod. Napřed muzikanti, za nimi skupina mladíků, přistrojených za mládence, s bílou pentličkou na kazajce nebo kabátu, pak mladík bez vesty pouze v kalhotách a košili, s papírovou korunou na hlavě a rukama na zad provazem svázanýma — odsouzenec. Za ním kat v červené přepásané suknici s dřevěným mečem za pasem, pak čtyři děvčata bíle přistrojená, v červených šněrovačkách, nesoucí bílá nosidla. Pak mladík přistrojený za kněze a dva ministranti. Dále soudce, mladík oděný v dlouhý černý talár s černou kulatou čepicí na hlavě. Celý průvod provázela nedospělá mládež.
Když průvod došel ke kolu krále máji, kde se mezi tím shromáždila děvčata, rozestavili se funkcionáři průvodu na jednu stranu a na druhou hudebníci a mládenci. Muzikanti spustili skočnou. Mládež pustila se do tance. Kolem seskupení vesničané vzpomínali na své uplynulého mládí a radostně se dívali na své tančící děti. Po každém zahraném kousku tři mládenci s pokladničkami přistupovali k udýchaným děvuškám, které házely přichystané stříbrňáčky do pokladniček. Když se všichni hodně vytančili, vylezl soudce na pilíř nejbližších vrat a vynášel rozsudek nad spoutaným odsouzencem, jenž byl obviněn, že měl padesát milenek. Ty ho nyní společné zažalovaly u hrdelního soudu, protože si žádnou z nich nevzal a který jej odsoudil k smrti setnutím hlavy. Pak ohlašoval shromážděnému obecenstvu veškeré „krádeže“, které se v okolí staly, na příklad: na ohradě bylo ukradeno 50 pytlů větrů, sousedu X byly ukradeny tři jámy na brambory atd., kdo by ty věci našel, že bude řádně odměněn. Když se přítomní hodně rozesmáli, byl vykonán rozsudek nad odsouzencem.
Soudce vyzval kata, aby mu setnul hlavu. Odsouzenec naklonil se nad nosidla a když mu kat dřevěným mečem srazil z hlavy papírovou korunu, klesl do nosidel. Děvčata vzala nosidla s odsouzencem na ramena a celý průvod se hnul k hospodě. Tam byla nosidla položena doprostřed „šenkovny“, hudebníci spustili skočnou a mladíci se dali s děvčaty v divoký tanec kolem odsouzence. Hudba pak na okamžik ustala, načež kněz počal křísit „mrtvého“, ruce mu byly rozvázány a byl kropen namočenou štětkou, někdy ovšem vzkříšený odsouzenec vyskočil, chytil nejbližší děvče, hudba spustila kvapík a vše se oddalo tanci a bujnému veselí. Z vybraných peněz od děvčat platila se hudba a společné pití.
(stalo se někde na Kolínsku)
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: časopis Rozkvět, l. p. 1909, číslo 9, napsal J. A. Prokůpek, spoluzakladatel čes. strany agrární
vyobrazení: ilustrace z článku
