Již několik dní před tímto okázalým církevním svátkem chodívaly děti na květiny, aby z nich uvily věnečky na Boží tělo. Pomáhaly jim v této roztomilé práci maminky, poté, co připravily děvčátkům bělostné šatečky k zítřejšímu velkému svátku. Nezapomněly ani na výzdobu, košíčky plnily spolu se svými ratolestmi pestrobarevným kvítím pomněnek, karafiátů a pivoněk, aby je mohly zítra děti sypat na cestu, po níž se bude ubírat pan farář s Nejsvětější svátostí oltářní.
Rozbřesklo jitro slavného dne a slavnostně vyzdobené městečko čí vísku byste ani nepoznali, jak se vyšperkovaly k dnešnímu svátku. Náměstíčko, kudy se bude ubírat průvod, bylo vystláno vonnou travou, na jeho čtyřech stranách byly postaveny bohatě ozdobené oltáře, zkrášlené mladými břízkami a pestrými květy a někde za okny příbytků byly připravené svíce k rozžehnutí, až se bude kolem průvod ubírat. Také sama příroda se oděla v nádherný šat, a tak neobyčejně přispěla k povznesení slavnostní nálady.
V ten den přicházeli věřící do krásně vyzdobených kostelů a kostelíčků, aby zde byli přítomni slavné mši. Slavnostně se rozezvučely zvony. Maminky pospíchaly s holčičkami do chrámu, odkud vyjde později průvod. Na náměstí se zatím shromáždili hasiči a v dřívějších dobách členstvo uniformovaných spolků, aby byl slavnosti dodán co možná největší lesk. Také nechyběly spolky se svými starými cechovními prapory. Na jedné straně náměstíčka stály stříkačky bohatě zelení ozdobené. Vše bylo velmi slavnostní. Kominíka by také nikdo nepoznal, v bílé plátěné čapce na hlavě a s lesklou šornou na rameni se nijak nepodobal onomu umouněnci, jímž matky strašily své neposlušné děti.
Zatím co se všichni shromáždili u kostelních dveří již ministranti vynášeli známé korouhve a ozval se jasný cinkot zvonečků, jimiž ministranti nepřetržitě vyzváněli. Ministranti i kostelník, všichni v bílých komžích s šarlatově červenými límci, dělali průchod pro kněze, jenž vycházel z kostela pod těžkým hedvábným baldachýnem, jejž nést patřilo k nejvyšším funkcím v městě či městečku. Družičky zahajovaly průvod a v nevinné radosti vyhazovaly kvítí z košíčků na cestu průvodu. Stejnokroje, hasičské přilby, praporce i korouhve, vyhrávající hudebníci, jejichž nástroje se leskly v paprscích rozzářeného slunce jako zlaté, zástup mužů a žen, to vše splývalo v jeden mohutný, ale malebný celek. Zvony vyzváněly a někde za dědinou vypaloval kovář z moždíře jednu ránu za druhou, až se vše otřásalo. Do znění zvonů se pak nesla k azurově modrému nebi božítělová píseň „Ó andělé, dnes stupte shůry a spějte mezi naše kůry, neb slavný den pro vás i nás“. Věru velmi slavný den, jakých jest v roce málo.
Průvod se zastavuje u každého ze čtyř oltářů, u nichž se četl začátek ze čtyř evangelií a u každého se udělovalo věřícím požehnání. Pak se všichni vrátili do kostela, kde je pan řídící vítal hlaholícími fugami na varhanech. Když pak tato krásná slavnost skončila, měli si všichni ještě dlouho co vypravovat.
U každého ze čtyř oltářů postavených venku pod širým nebem posvětil sluha Boží květinové věnečky účastníků průvodu. Posvěcené věnečky podle lidové víry měly tutéž moc, jako posvěcené „kočičky“ o Květné neděli. Ale i ratolesti lípek a břízek, které zdobily oltáře, byly u všech ve velké vážnosti. Zvláště ženy se snažily, aby získaly posvěcené zelené ratolesti z oltářů, protože tyto zastrčené do vzrůstajícího lnu způsobily, že bude len tak vysoký jako větve břízek. Posvěcené věnečky zase chránily stavení před zhoubnými účinky blesku. Listí břízek od oltářů, smíšené s uhlím z bělosobotního Jidáše, položeno do chléva, bylo zase bezpečnou ochranou dobytka před každou nemocí.
zdroj: archiv Antonín ViK a Český lid, Karel Pejml
vyobrazení: pohlednice, Joža Úprka, Boží tělo ve Velké
