Dětem se také zjevovala Mikuláška neboli Mikulášova Matička nebo jen Matička a nebyla tak laskavá jako oblíbený biskup Mikuláš. Nabádala děti k poslušnosti a zbožnosti. Dárky zpravidla nenosila, naopak dítka trestala březovou metlou a příliš se nezabývala tím, zda byly skutečně zlobivé, protože se řídila výchovným pravidlem našich pradědečků "škoda rány, která vedle padne." Tato postava chodila mezi 5. až 8. prosincem.
Mikuláška byla nejčastěji oblečená do bílých šatů a obličej měla pomoučený a zakrytý rouškou. Místy na sebe upozorňovala cinkáním na zvonek. V ruce měla březové pruty, kterými šlehala po oknech stavení a někdy se chovala opravdu hrozivě. V druhé ruce držela výjimečně košík s dárky pro hodné děti. Na Litovelsku vídali Mikulášku s cepem v ruce, jinde chodila s kopisem či srpem.
