Nejčastěji se Nový rok neboli Nové léto vítal hlaholem zvonů s troubením a zpěvem hlásného na věži, na náměstí, který se rozhléhal na uvítanou neznámé doby příští.
Nejdéle se zvyk vítání Nového roku udržoval v Domažlicích:
Byl známý jako „domažlická ponůcka“ (obchůzka ponocného) a popisuje ho Č. Zíbrt: „Zpěv domažlické ponůcky patří k nejkrásnějším zvykoslovným přežitkům starodávného života českého staroslavného města. Jdete-li v hodinách nočních, krátce, než hodiny bijí, po náměstí domažlickém, dolehnou k vám od radnice zvuky těžkých kroků. „Ponůcka“ vychází ze strážnice na svou obchůzku. V zimě to můžete vidět už o deváté, v létě o desáté, a potom každou hodinu až do „slaveni“. Ponůcku obstarává několik mužů statných, počet není stejný: v zimě bývá ponůcka zesilována polními hlídači. Jsou oděni v stejné velké pláště s červeným lemováním a obuti v těžké boty. Na hlavě mají „kaškety“ (vysoká plátěná čepice), také lemované. V ruce si každý nese starodávnou halapartnu, na knoflíku mu visí píšťala na poplach.
Takto vystrojena vychází ponůcka krokem vážným, odměřeným, těžkým ze strážnice. Na náměstí vyčká, až hodiny bijí, pak se rozestoupí jednotlivci na různé strany města a jeden po druhém zpívají jdouce každý celou píseň. Na zpěv ponůcky musí čekati pověžný na cimbuří věže a po každém ponocném zvlášť obě sloky opakovati. Ponůcka zpívá čtyřikráte, pokaždé na jiné straně města, a po ní pověžný, ovšem také čtyřikráte, pokaždé na jiné straně věže a obrácen do jiné čtvrti města.
Prostá, velebná slova a vážná, dojemná melodie písně, zpívané tak osmkráte po sobě a pokaždé jiným hlasem, na jiném místě, z úst pověžného, pak větrem všelijak lámané a dušené, působí v té tmě a v tom nočním tichu opravdu velebně:
Sláva Otci nebeskému, Opatrujte světlo, oheň,
i jeho Synu milému, ať není žádnému škodou,
též Ducha svatému: odpočívejte s Pánem Bohem.
bije dvanáctá hodina. Amen.
Zdrávas Maria. Zdrávas Maria.
Hosti a domácí vzpomínají při tom zpěvu bezděky na dávný život, dávnou slávu královského města i slavného kraje, jenž tu na stráži jest vlasti . . .“ (1897)
Další varianty:
Chval každý duch otce, Syna,
Boha Ducha, Hospodina,
Odbila desátá hodina.
Chvála Otci nebeskému
I jeho synu milému,
tak i Duchu svatému.
Zdrávas Maria.
Opatrujte světlo, oheň,
ať není žádnému škoden,
odpočívejte s Pánem Bohem.
Zdrávas Maria.“
nebo:
Sláva Otci nebeskému
i jeho Synu milému,
též i Duchu svatému:
bije dvanáctá hodina.
Zdrávas Maria ...
zdroj: archiv Antonín ViK
vyobrazení. pohlednice, autor: Josef Wenig (1885, Staňkov - 1939, Praha)
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
