Zvyky a pověry spojené s prací, zahradou a hospodářstvím
Velký pátek je hned po Štědrém večeru dnem nejbohatším na lidové zvyky a pověry. Je to způsobeno tím, že hluboký církevní smutek nad památkou Spasitelovy smrti lidová tvořivost zahalila do roucha tajuplných bájí. Tento den byl vnímán jako čas, kdy se stírá hranice mezi světy, a krajina se zaplňuje magickými úkazy. Jakmile však na obloze zazáří první sluneční paprsky, všechna noční kouzla i moc temných sil okamžitě vyprchají a nastává čas tichého rozjímání a přísného půstu.
- Na Velký pátek nemá se na poli ani orati ani kopati, vůbec žádná práce konati, aby se »nehýbalo zemí«, poněvadž Kristus Pán odpočívá v hrobě. Kdo jede na pole orati a potká ho nějaká nehoda, buď do roka umře, nebo práce jeho nebude požehnána; pole jeho stihne prý živelná pohroma. (Nový Bydžov.)
- Na Luhačovicku ženy před východem slunce pečlivě umetají světnice i celý dům, a metlu pak pouštějí dolů potokem, aby se veškeren hmyz z domu odstěhoval.
- Také bíliti se nemá, ani podlaha, mýti; kde by se přece mylo nebo bílilo, stíhá prý nemoc za nemocí domácí po celý rok. (Konecchlumí)
- Na Veliký pátek se nemá bíliti. Podběluje-li šestinedělka v ten den, bude prý její dítě morousem. (Bydžovsko)
- Pradleny toho dne také neperou, věří, že by namáčely prádlo místo ve vodě, v krvi umučeného Krista. (Poličany)
- V Rovensku i jinde neopominou, vstávajíce ráno, šlápnouti na železo (večer uchystané), aby neměli bolavých nohou. Potom jdou do zahrady, pokleknou pod strom a modli se, obráceni jsouce obličejem k východu, na památku, že se Kristus Pán modlil v zahradě Getsemanské.
- V některých dědinách pomodlí se lidé v zahradě a přišedše do světnice, snědí vejce natvrdo vařené, k němuž se přidalo při vaření několik svěcených kočiček. (Brázdín)
- V noci o 12. hod. chodí někde v zahradě a volají: „Važte se stromy! Vázat-li se nebudete, posekáme vás!“ Při tom ovazují každý strom povříslem, aby bylo hojně ovoce a vítr nesrážel květů.
- Oman, natrhaný na Velký pálek, nežli slunce vyjde, zůstane vždy čerstvý. (Žiželice.)
- Ve kterém hospodářství nedrželi na Velký pátek půst a jedli maso nebo sádlo vepřové, tam jim prasata chcípla.
- V Humburkách i jinde neopominou si chlapci nařezali proutků, z nichž pletou pomlázky, aby prý hodně vykoledovali.
- Pomlázkami si pak dávají "Velkého pátku", aby omládli.
- Na Velký pátek se dle starého zvyku některé ženy modlily pod černou višní. Modlitby byly rozličné. Jedna zní: „Velký pátek tiše, vedou na smrt Pána Ježíše. Ti židi u něj stáli, kteří ho ukřižovali. Jeden z nich přál: Stůj, nemám zimnici. Druhý zase přál: Nemám, nemám, nebudu mít do nejdelší smrti. (z Tuchoticka)
- Někde obchází hospodář celou zahradu, pak poklekne u prostředního stromu a řekne: Modlím se k tobě strome zelený, ať tě Pán Bůh dobrým odmění. (N. Bydžov)
- Kdo chtěl mít pěkné ovoce, měl v tento den třásti stromy, vázati je a přitom říkat: Važte se stromy, vázat-li se nebudete, posekáme vás. Přitom se měl každý strom svázat povříslem. (Povříslo je prakticky svazek obilí, ve tvaru provazu, sloužící původně především ke svazování snopů. Vyrábí se z obilných stonků (slámy).
- Místy se hospodyně chodila před východem slunce modlit na hnojiště, aby čarodějnice neočarovaly dobytek.
- Na Veliký pátek ráno před východem slunce vstal hospodář, vzal řetězy od vozu, chodil s nimi po dvoře a zvonil. Tak prý se nejlépe vyhnaly myši. V tento den ráno vyváděli čeledíni klisny a vodili je ve dvoře po mrvě, aby měla hříbata.
- Do žita nosili hospodáři pruty jilmu, aby neměli potlučenou úrodu, ale zároveň si musel dát pozor, aby mu nikdo pruty neodnesl, sice by měl na poli „hluché obilí“. (z Buřenic)
- Na Velký pátek před východem slunce dává se do hrachu řasa (jehnědy), aby se urodilo tolik lusků, kolik jest řasy, a doprostřed hrachoviště kolíček se zabodne, v němž ve štěrbině zastrčeno jest kousek skla, by do pole toho „Boží posel" (blesk) neuhodil, a tak hrách a jeho květ nespřáhl.
- Když se domácí opatřili proti nemocem, jde hospodyně do chléva umývati krávy a hospodář
koně v proudivé vodě, aby je ochránili před různými nemocemi.
- Místy polévají dobytek »pozpátku«, aby mu nikdo neučaroval. (N. Bydžov)
- V Lobodicích na Hané časně ráno za tmy jeli chlapci plavit koně i s hříbaty, aby byli bez úrazu celý rok. Při tom se něco modlí.
- Hospodyně vymetly se i pavučiny z chlévů, stájí, ovčína, aby se tam mouchy nedržely a dobytku se dařilo.
- V tento den trhaly hospodyně časně ráno před východem slunce u rybníků „stýl“ (mladé rákosí). Tři lupénky této stýlky zastrkaly do tří kousků chleba a dávaly dobytku, aby hodně dojil.
- Na Velký pátek se nesmí mléko z domu vynést, tedy ani prodat, ani darovat, sic by ho byl nedostatek po celý rok.
- Lavice, stůl a okna se oplachují do východu slunce a splašky z nich dají se vypiti dobytku, aby nedostal po celý rok — úroků.
- Sevře-li se na Velký pátek mléko nebo smetana, znamená to prý, že hospodyni do roka pochovají. (Měník)
- Vejde-li do stavení cikánka, nemá jíti hospodyně dojiti, dávaly by prý krávy po celý rok krev místo mléka.
- Z obavy, aby se dobytku neučarovalo, nepůjčí soused sousedovi nic v ten den, zvláště ne dojačku nebo cedítko, sice by krávy »umínily«; hospodyně neprodá ani krápět mléka. (Neděliště.).
- Do Velikého pátku má se všechen hnůj rozkydati, kolik kopenců na poli zbude do té doby nerozkydaných, tolik lidí ten rok zemře. (od Strakonic)
- Chce-li hospodyně, aby jí dávaly krávy hojně užitku, opatři si ze tří mlýnů mouky a ze tří kostelů
svěcené vody, upeče placku a dá dobytku.
- Kravám se maže vemeno medvědím sádlem, aby jim čarodějnice neškodily. (Valašsko)
Na závěr několik zvyků a pověr z Dolních Kralovic:
Jak se zbavit myší:
- Na Velký pátek před východem slunce vyhánějí hospodáři myši ze stavení takto: Večer na zelený čtvrtek připraví si u postele obuv (trepky, dřevěnky), rukavice a sekeru. Jakmile se ráno probudí, obuje se, vezme rukavice na ruce a sekeru a nahý obejde všechny dveře u stavení, na kteréž vždy třikráte sekerou zaklepe. Jen jedny dveře vynechá, aby prý jimi mohly myši utéci. Potom se vrátí, sekeru, rukavice a obuv dá na místo, kde před tím byly, a ulehne. Když obchází stavení, nesmí nikdo naň promluviti, aby se neminul s výsledkem.
- Nebo se na Velký pátek musí péci chléb v tom stavení, ve kterém se hospodář chce zbaviti myší. Z té příčiny vyválí se malý bochánek, ten se dá první do pekárny a taktéž první z pekárny vezme. Načež vezme jej hospodář, jde ze vsi a jí ho tak dlouho, až přijde na rozcestí, pak se vrátí domů, při kteréžto cestě nesmí se ohlédnout.
Jak se zbavit krtků:
- Který hospodář na Velký pátek ráno pozpátku jde na pole, a nežli klekání se odzvoní, všechny krtiny rozkope, tomu více krtci na poli nebo na louce rýti nebudou. Nebo na Veliký pátek před východem slunce jde hospodář nebo hospodyně na louku, kdež cepem ve třech rozích několikráte udeří na drn. Ve čtvrtém neuhodí, aby se krtci tudy se mohli vystěhovati z louky.
- V tento den vzal hospodář před slunce východem popel, třikrát s ním pole obešel a sypal ho tak, aby mu až do konce vystačil. Pak se na poli krtci nezdrží. (Lipí u Náchodu)
- Do východu slunce vyjde hospodář na pole nebo louku, kde ryjí krtkové a udělí třikrát cepem do krtin, čímž prý nevítané hosty zažene; nesmí se však při tom nikam ohlíželi. Když se vrátí, pověsí cep ani slova nemluvě na místo v stodole. (Neděliště.)
- Někde nastrkají do krtin osikových hůlek, jež do východu slunce nařezali, jinde používají sířených louček. (Ostroměř.)
zdroj: archiv Antonín ViK a spol. a časopis Český lid, l. p. 1895,
vyobrazení: pohlednice
