Vánoční cukroví a odkud se k nám dostaly vanilkové rohlíčky, linecké cukroví atd.
Cukroví dnes pečeme, protože nám chutná, krásně voní a dotváří jedinečnou vánoční atmosféru. Vánoce by zkrátka bez cukroví nebyly Vánocemi, podobně jako bez stromečku nebo dárků a vánočky. V dávných dobách, ale mělo pro lidi daleko větší význam – vztahovali k němu totiž své naděje na lepší budoucnost plnou hojnosti a zdraví. Aby byla zajištěna právě ona žádaná hojnost, mělo se cukroví péci pouze z vlastní mouky – to symbolizovalo budoucí bohatou úrodu. Věřilo se, že hospodyňka, která jej spálí, bude mít v dalším roce smůlu, že vážně onemocní nebo dokonce zemře.
Cukroví v historii mělo i ochranářskou funkci, kdy mělo chránit rodinu a celé hospodářství před temnými silami. Typickým příkladem je cukroví v podobě vykrajovaných zvířat, kdy to mělo chránit živá zvířata v hospodářství, cukroví ve tvaru kruhu bylo symbolem slunce a věšelo se na domy či ovocné stromy. Těsto se z rukou mělo otírat o stromy a zbylá voda z těsta se lila do krmení hovězího dobytka, aby nadále dobře dojil.
Historie vánočního cukroví v podobě, tak jak ho známe dnes, sahá přibližně do začátku 19. století. Jeho předchůdcem byly nejrůznější figurky ze sušeného ovoce a ořechů, které sloužily dětem na hraní i k snědku. Na vesnicích připravovali cukroví z dostupných domácích surovin. Těmi byli především jablka, švestky, med a ořechy. Do cukroví se dokonce přidával česnek či pepř, který byl v minulosti základem pro oblíbený perník. Vedle toho v bohatých měšťanských rodinách si hospodyňky mohly dovolit více rozmanitých surovin, cizokrajné koření i nejrůznější zdobení.
Vanilkové rohlíčky a magické linecké cukroví míří na náš štědrovečerní stůl
U nás nejoblíbenějším druhem pečiva jistě budou vanilkové rohlíčky, které se v našich zemích pravidelně pečou již více než 330 let. Pečivo ve tvaru půlměsíce má podle pověsti prý svůj původ ve Vídni a souvisí s historickou událostí, totiž s obléháním Vídně osmanskými Turky v letech 1529 a 1683. Rakousku-Uhersku se nakonec podařilo Osmany ze své říše vyhnat, a právě vídeňští pekaři byli první, kteří na počest vítězství začali péci pečivo podobné znaku Osmanské říše, kterým byl půlměsíc. Sladká varianta se pak rychle stala jedním ze symbolů Vánoc. Najdete je na stolech všech států bývalé monarchie a jejích sousedů, tedy kromě České republiky také na Slovensku, ale samozřejmě také v Rakousku, Maďarsku i Německu a Polsku.
Další skvost vánoční kuchyně je linecké cukroví, kdy se recept na tohle pečivo k nám dostal během 19. století – dívky z venkova, které často sloužily v měšťanských i panských rodinách po celém Rakousko-Uhersku si s sebou domů přivážely nejrůznější receptury a pečení lineckého cukroví se začala rozšiřovat i u nás. A nový zvyk se prolnul se starými tradicemi – k nejstarším vánočním pamlskům patří od 13. století medové perníčky, které se vykrajovaly a dosud vykrajují do nejrůznějších tvarů. Nejinak je tomu i u lineckého cukroví. Cukroví v podobě zvířat, kol, kruhů a dalších tvarů, které měly pro naše předky velký význam. Zajišťovalo totiž hojnost a štěstí, a navíc přičarovaly těm, kteří je snědli, magické vlastnosti – tedy sílu a neohroženost znázorněných zvířat, nebo dlouhý život, teplo a světlo, jež symbolizuje slunce, tedy tvar kruhu.
Lineckému cukroví se v dřívějších dobách přisuzovala magická síla i proto, že bylo spojeno se šťastným číslem sedm. Pro ženy bylo toto číslo železným pravidlem a řídily se jím i při výrobě těsta. To totiž mělo obsahovat jedenkrát sedm dílů cukru, dvakrát sedm dílů másla a třikrát sedm dílů mouky. A kdo si na Štědrý den dopřeje sedm kousků lineckého cukroví, bude mít štěstí po celý rok.
Velmi oblíbená jsou na vánočním stole také vosí hnízda. Možná vás překvapí, že jde o typicky české cukroví, které není celoevropsky rozšířeno. Původně nemělo souvislost s Vánoci, ale se zimním slunovratem. Připravovalo se na nejsilnější noc roku a mělo obřadný charakter. Bližší historie vosích hnízd je však zahalena tajemstvím. Víme jen, že své jméno cukroví získalo podle slámové košnice, ve které se od 15. století chovaly včely.
V 19. století byly velmi oblíbené karamely. Ty se staly neodmyslitelnou součástí štědrovečerního stolu i vánočního stromečku, kde plnily funkci ozdob. Karamely si lidé mohli koupit na trhu, častěji si je ale připravovali sami doma. Stačilo v kastrůlku nechat zkaramelizovat cukr a přidat k němu silnou kávu, mléko nebo smetanu, máslo a vanilku. Směs se pomalu ohřívala za stálého míchání až do zhoustnutí. Pak se přelila na máslem vymazaný plech a nechala ztuhnout. Plát se poté nakrájel na malé kostičky, které se často zabalovaly do zářivých papírků.
Cukroví se také peklo i z vánočkového těsta. Hospodyně z něho tvarovaly malé bochánky a naplnily je mákem. Upečené buchtičky se namočily v horkém mléce nebo v horké vodě s rozpuštěným medem. Pak byly posypány skořicí, cukrem, strouhaným perníkem nebo drcenými křížalami z hrušek, kterým se říkalo pracharanda. Tyto vánočkové buchtičky se nazývaly kutelky a pekly se u nás do druhé světové války. Dnes se podobné vánoční pečivo peče v Polsku.
Jednou z častých přísad do cukroví 19. století byl med, ve městech se objevovaly tzv. medáky ze směsi medu, cukru, vajec, másla, mléka a hladké mouky, často se tato směs upravila do podoby placek a následně se upekla a natírala se čokoládovou polevou.
Škvarkové cukroví má hlavně na vesnicích dlouhou tradici. Ve městech se začalo péct až v 19. století. Těsto tvořila hladká mouka, mleté škvarky, cukr, kakao, vejce, skořice, hřebíček a citrónová kůra. Těsto se dalo do formiček a upeklo. Škvarkové cukroví se peklo zhruba tři týdny před Štědrým dnem, aby bylo krásně vláčné.
Velmi oblíbené byly také zázvorky – cukroví, které vzniklo v městském prostředí a od druhé poloviny 19. století se peklo i na vesnicích. A mnoho lidí zázvorky připravuje dodnes. Na toto cukroví potřebujete polohrubou mouku, strouhaný zázvor, cukr, vejce. Vypracované těsto se vyválí na tenký plát, z něhož se vykrájí různé tvary. Zázvorky se nechávaly vždy alespoň týden odležet.
Po druhé světové válce se cukroví začalo připravovat i z dalších a dražších surovin, následně se dalo zakoupit i v cukrárnách. Většina z vánočních cukroví se v Česku připravuje pečením ze směsi mouky, cukru, vajec a másla, k tomuto základu se pak podle druhu cukroví přidává kakao, čokoláda, vlašské a lískové ořechy, strouhaný kokos a kandované ovoce. Typickými vůněmi jsou vanilka, rum, skořice. K pečeným cukrovím se v Česku dělají i nepečené druhy.
zdroj: archiv Antonín ViK, Wikipedie a vitalweb.cz – Kateřina Hájková, 2019, kudyznudy.cz
vyobrazení: fotografie
