V minulosti byly vánočky velmi oblíbeným vánočním dárkem. Lidé si je dávali mezi sebou, jako projev úcty, na důkaz své šetrnosti a pro zachování dobrého přátelství a sousedství. Někdy se dávaly i z povinné poslušnosti.
Původ vzájemného obdarování vysvětluje Jan z Holešova (1426), jako připomínku památky seslání „nebeského daru“ – Ježíše Krista. Ve svém traktátu popisuje vzájemné zasílání vánočních dárků prostřednictvím poslů v párových miskách. Koláče, calty, vánočky, húsce (pletenice), strucle se objevují také při ročních dávkách vrchnosti, prebendách klášterů nebo koledách.
Obdarováni byli též panovníci, vrchnost, kněží a úředníci, například královská a věnná města zasílala vánočky podkomořímu, hofrychtáři, hejtmanu a panstvu v okolí, města poddanská své vrchnosti a jejich úředníkům. Šlechta zase vánočkami obdarovávala chudé.
V Praze bývalo zvykem, že dopoledne na Štědrý den nosívali velkou vánočku pekaři na Pražský hrad a k tomu jim vyhrávali muzikanti. Vánočkou obdarovávali nejen hradní panstvo, ale podstatně menšími vánočkami potěšili i své stálé zákazníky v podhradí. Tento zvyk z roku 1612 se popisuje takto: Už od rána se na Staroměstské radnici sbíhali „pacholíci, tovaryši i páni mistři poctivého řemesla pekařského“, kteří přinášeli či vezli v koších, na nosítkách, na kolečkách i na prknech štědrovečerní „húsce“, od těch nejmenších až po ty opravdu velikánské. Vánočky pak vynášeli z radničního mázhausu do postranní síně „úřadu šestipanského“ k obecnímu hospodáři. Toho roku se tam sešlo na 362 „húscí“, které ležely na stolech, policích i na bílých ubrusech po zemi. Radní konšelé zboží přijímali, prohlédli a smluvili s pekaři cenu. Po dlouhém jednání, jež trvalo až do sedmnácté hodiny, se konečně přikročilo k rozdílení vánoček. Královským Starým městem pražským měly být obdarovány osoby podle seznamu z předešlého roku, z kterého bylo patrno, že se jedná o osoby, od pražského arcibiskupa a nejvyšších zemských úředníků až po tu „zadní sběř, bez kteréž město býti nemůže“.
Rytíř Jan Jeník z Bratřic ve svých pamětech zachytil tradici obdarovávání zákazníků a takto pompézní průvod s vánočkou na Hradčany nejvyššímu purkrabímu kolem r. 1785 popsal: „Každej familiji nebo rodině, kteráž celý rok od jednoho řezníka maso, od pekaře chléb a žemličky, od nákladníka nebo krčmáře pivo brávala, přinesl jí k těmto svátkům, na znamení vděčnosti takovýhle dárek: řezník obzvláště dobré a chutné klobásy, pekař poslal velmi pěknou a velikou housku, tak nazvanou vánočku, nákladník několik mázů piva. I tož se veřejně spatřilo, kterak cech pekařský ten starožitný obyčej zachovával, na znamení své vysoko vážnosti nejvyššímu purkrabímu taky svůj dárek v poníženosti jemu obětovali. Kterémužto cíli z celého cechu vybralo se šest mladých, pěkně urostlých a čistě ošacených tovaryšů, kteří na dlouhým, pěkně ohoblovaným prkně několik loket dlouhou, překrásnou vánočku, tři s každé strany prkna, přes most pražský až k bytu Jeho Excellenci parádně na svých ramenách nesli a tu jí v nejhlubší poníženosti obětovali. Což se to, vyrozumívá se, hlučnou, dobře obsazenou hudbou za každý stávalo, a na tisíce z obyvatelův pražských neopominuli tyto hezký, tak pěkně zrostlý a čistě vyšňořený tovaryše až k samému domu téhož nejvyššího purkrabího vyprovázeti.“
Císaři Josefu II. se asi moc nezamlouvalo rozdávání dárků a tak v roce 1787 vydal nařízení v kterém zakazoval pekařům rozdávat o třech svátcích (o vánocích, velikonocích a o sv. Václavu) „pekařské dárky“ jako štrycle a koláče těm privátním osobám, které od nich po celý rok chleba a jiné pečivo odebírali. A to z toho důvodu, že se pekařští mistři svými dárky předháněli a zákazníky si tím přetahovali. V roce 1796 zakázal přijímání jakýchkoli dárků pro úředníky a policii. Tím také postupně upadly v zapomnění i staropražské průvody s vánočkou pro pana purkrabího.
Za Rakouska-Uherska nechyběla vánočka při žádném vánočním daru pro „chudobné a potřebné“. Například o Vánocích v roce 1871 obdržely děti v opatrovně na Hradčanech během slavnosti vánočního stromku „šatstvo a obuv, jichž skoro vesměs zapotřebí měly; mimo to ale bylo každé dítě obdarováno i vánočkou, jablky a ořechy“. V roce 1873 během slavnosti vánočního stromku v malostranské opatrovně, jež se zúčastnil arcibiskup Bedřich Schwarzenberg, obdrželo 200 dětí „šatstvo, hračky, pamlsky a vánočku“. Paní hraběnka Černínová z Chudenic založila fond pro chudobné děti a o Vánocích vždy šesti nejchudším dětem věnovala „úplný oblek, bohatě okrášlený vánoční stromek, vánočky, chléb, ořechy a jiné dary“. Také Spolek sv. Vincence z Pauly na Žižkově, za předsednictví hraběte Karla Ervina Nostice, poděloval chudé o Vánocích roku vánočkami.
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín ViK a Wikipedia.cz
vyobrazení: ilustrace, 1882 - Pekařský učeň s prknem a spadlou štólou (nepletenou vánočkou)
