Filipojakubské noci se říká také Valpuržina, a tak se leckdo domnívá, že Valpurga snad byla nějaká čarodějnice. Opak je pravdou, Valpurga, správně sv. Walburga byla světice. Její jméno začalo být spojováno s ochranou proti čarodějnicím a jejím kouzlům poté, co ji prohlásila církev za světici a její ostatky byly v roce 870 přeneseny do kostela v Eichstattu a to 1. května. Od té doby se pak 1. května slaví památka sv. Walburgy, tedy v den, který byl i podle starogermánských mýtů spojovaný s čarodějnicemi a jejich slety – sabaty.
Narodila se v Anglii ve Wessexu do starého šlechtického rodu. Otcem byl sv. Richard, připomínaný 7. 2. Její matka Wuna, byla sestrou sv. Bonifáce (5. 6.). Bratři Valburgy, Winebald (18. 12.) a Vilibald (7. 7.) se později také stali svatými. Vstoupila do kláštera řádu sv. Benedikta. Když její strýc (pozdější svatý) Bonifác viděl, že v Německu chybí kláštery pro ženy, povolal Valburgu do Mohuče, kam přišla s dalšími řeholnicemi r. 748. Jejím hlavním působištěm se staly nové kláštery v Heidenheimu, kde byla abatyší. Životem hluboké víry a Boží milosti vydávala svědectví opravdovému křesťanství. Podporovala chudé, pomáhala sirotkům a dary přispívala na stavbu chrámů.
Stala se patronkou: šestinedělek a rolníků. Vzývána bývá při některých nemocech, jmenovitě očních, při kašli a pokousání psem a také jako ochránkyně domácích zvířat. Je zobrazována jako abatyše s klasy a lahvičkou.
zdroj: archiv Antonín ViK, vyobrazení: malba, autor neznámý
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
