Stačí projít letní slunnou stráň a zahlédnete ho. Drobné žluté hlávky připomínající jetel svítí z chudých luk a mezí jasně žlutými květy jako malé slunce. Úročník bolhoj (Anthyllis vulneraria) je nenápadná bobovitá bylinka s prstovitě dělenými listeny pod květy a mohla by se zdát obyčejná. Jenže naši předkové v ní viděli mnohem víc než jen pastvu pro včely. Už jeho jméno napovídá, že s ním není radno žertovat. „Úročník“ nevznikl náhodou. V dobách, kdy se nemocem z uhranutí říkalo „ourok“, které mohl způsobit zlý pohled nebo uřknutí, byl právě úročník považován za mocnou ochrannou bylinu. Latinské vulneraria zase odkazuje na „vulnus“ – ránu. Spojení dvou světů: viditelného zranění těla a neviditelného zranění duše. Lidově se mu také říká: úročné koření, úročník, úročnice.
Ještě dnes můžeme slyšet od starších lidí podivné slovo „bezuroku“. Úrok neboli uřknutí bylo bráno velmi vážně a bylo nutné mít účinné prostředky na ochranu nebo léčbu již postiženého člověka i dobytka. Jedním z pomocníků od uřknutí byla bylinka příhodně pojmenovaná úročka nebo také úročnica. Zvláštní druh úročky je zpáteční úročka pomáhající od „zpátečních úroků“, které jsou nejhorší. Jak může někdo dostat zpáteční úroky? Chce-li někdo uřknout a dotyčný to zpozoruje včas, může úroky vrátit zpět např. tak, že, pozdvihne sklenici a při slovech „daj nám Pambů zdraví“ podhlédne pode dnem na osobu, která měla úmysl uřknouti a ten jest nyní sám dvojnásob uřknut. (zdroj: Muzeum regionu Valašsko)
Lidé ho sbírali na svatého Jana, zavěšovali nad dveře chlévů, přidávali do devatera bylin nebo z něj vařili čaj pro ty, na které „padl ourok“. Měl hojit rány, zastavovat krev, ale hlavně lámat kletby a odvracet neštěstí. Bylina, která rostla na nejsušších a nejdrsnějších místech, měla v sobě sílu vzdorovat i zlému osudu. Moravská hospodyně podává dobytku odvar z úročníku, má-li podezření, že jí ho někdo uřkl či uhranul. Česká hospodyně zase nakuřuje housátka na řešetě úročníkem, aby je ochránila před uhranutím. Jinde bývají housátka vykuřována při prvním vypuštění na pastvu – tentokrát chmýřím, které jim hospodyně ustřihne z ocásku. Důvod je však stejný: zabránit zlému pohledu.
Vizovický učitel Peck zaznamenal na sklonku 19. století hned několik případů, kdy účinně pomohla. Jedna hospodyň měla hrnec kozího mléka. Přišla k ní souseda stará a řekla: „Ó lele, to budeš mět másla!“ Po chvíli odešla a hospodyň začala stloukati. Nešlo to. I vypili to tak s chlebem a onemocněli všeci. Až se nakouřili úročkou a pili odvar z ní, bylo jim dobře. Jiné dvě hospodyně, které bývaly spolem, zadělaly jednou ze stejné mouky, měly stejné kvasnice, stejné teplé mléko, a také kvásek oběma stejně zkynul. Jedna postavila mísu na pec a druhá ji měla ještě na stole. Přišla dcerka a řekla: „Ó lele, jak Vám to zkynúlo!“ Potom mísily obě, ale té už se nechtělo těsto hýbati. Už věděla proč a sháněla hned úročku. Uvařila, dala se dvě lžíce do těsta, nakouřila, zamísila poznovu, a teprv jí zkyslo. Druhé kvasnice už by nebyly pomohly. (zdroj: Muzeum regionu Valašsko)
Dnes se už nesbírá, zato v minulosti byl úročník bolhoj používán v lidové medicíně a byla mu přičítána velká magická moc, jak ostatně vyplývá z výše uvedeného záznamu učitele Pecka. Zajímavá je velká proměnlivost úročníku, která se projevuje různou barvou květů a také proměnlivým tvarem listů. Najdeme rostliny s květy světle žlutými, vzácněji zlatožlutými nebo růžovými až téměř čistě bílými. Snad právě různorodá barva květů byla základem rozlišování „pravé úročky“ a „zpáteční úročky“ v lidové medicíně.
Vlastnosti:
Úročník celkově tonizuje a posiluje organismus. Užívá se při rekonvalescenci. Dále zlepšuje látkovou výměnu (metabolismus) a čistí krev (detoxikace, detoxikační účinek). Zevně se používá jako kloktadlo při zánětech a vřídcích v ústní dutině a krku. Má dezinfekční vlastnosti, kterých se užívá hlavně při léčení ran, vředů, bércových vředů, pohmožděnin, ekzému, omrzlinách, špatném prokrvení končetin a podobně.
K posílení organismu se dá vyrábět čerstvá šťáva, která se přidává např. ke šťávě z řepy a mrkve. Čaj se vyrábí formou nálevu, případně bylinářského čaje. Není od věci kombinovat úročník s listem ginkga, yzopem nebo listem maralího kořene. K zevnímu užití lze též užít čerstvou šťávu, rozklepanou čerstvou nať, případně silný a dlouho vyluhovaný nálev. V nálevu se namočí obklady, které se přikládají na rány a bolestivá místa. Z bolhoje lze též vyrábět mast. (zdroj)
zdroj: knižní archiv Antonín ViK a spol.
