Na zahrádce nesměl chybět. Vysoký, voňavý libeček chránil stavení před zlými silami a jeho kořen v milostných čárách sliboval věrnost až za hrob. Říkalo se: „Kde roste libeček, tam se drží štěstí.“ Děvčata ho dávala mládencům do kytice, aby na ně nezapomněli. A když se v domě narodilo dítě, zavěsila hospodyně svazek libečku nad kolébku – proti uřknutí a zlým snům. Málokterá bylina měla takovou moc. Lidově se libeček nazývá americký celer.
Libeček je také rostlinka, která prý dívku hochům zvlášť milou a žádoucí činí. Proto koupávaly starostlivé matičky malá děvčátka v odvaru z libečku, aby, až dospějí v panny, se hochům líbila a ženicha dobrého si našla. Věřilo se, že kdo je libečkem omyt, toho láska nemine.
„Máť proto, panno lepá, ti do koupele dávala libček?
ne všem bys byla, brž bohdanu svému líbá.“ (Čelakovský)
Ale tím moc libečku nekončila. Byl to hledaný „strážný kořen“ celého hospodářství. Hospodyně jej dávaly s routou (bylina) a kouskem chleba kravám do žlabu, aby jim nikdo neučaroval, mléko neodebral a dobytek zdravý zůstal. Na Moravě zase kladly snítku libečku husám do hnízda pro štěstí, aby se jim housata dobře líhla a žádné vejce nezůstalo jalové. A kdo chtěl mít pěkné, silné koně, ten na nový čtvrtek za svítání navařil libeček v dešťové vodě a odvarem tím obrok pokropil. Koně po něm prý byli jako malovaní: lesklí, bujní a zdraví. Libeček tak nebyl jen do polévky. Byl to ochránce domu, strážce chlévů, pomocník v lásce a záruka hojnosti.
Pověry, kterým věřily naše babičky:
- Tradovalo se, že pokud žena nosila lístek libečku pod levým prsem a následně jej nenápadně vložila vyvolenému muži do kapsy, zajistila si tím jeho věčnou lásku.
- Ve středověku se věřilo, že sušené listy a kořen libečku zavěšené nade dveřmi nebo nošené u sebe chrání domácnost před čarodějnicemi a zlými silami.
- Pověst praví, že když si pocestný vložil lístek libečku do boty, nohy ho nebudou bolet ani po dlouhé cestě.
- Když krávy ponejprv na pastvu vyháníš, učiň takto: troje koření: libeček, černobejl, sluneční rosičku vem, udělej z toho štětku; pak vem od poctivého mládence moč a tím močem tou štětkou dobytek krop: žádná čarodějnice obhlídnouti ani škoditi a užitku odníti nemůže. (1892)
- Květomluva libečku má mnoho významů, například veršovaný význam.: „Ranilas mne dívko, koupávaná v libečku, nyní podej léku raněnému sréčku.“ Jiný výklad říká: „Důvěřuji ti.“ Symbolem lásky, ale libeček jistě byl, může nás o tom přesvědčit i verš z roku 1888.
„Zeleňoučký barvíneček, pro panenky na věneček,
bazalička pro vonění, libeček pro milování.“
Libeček pochází z oblasti Středomoří, pravděpodobně z Persie, a do Evropy se dostal již ve starověku. Staří Římané i Řekové ho využívali jako koření i léčivou rostlinu. Ve středověku byl oblíbený v klášterních zahradách, kde se pěstoval pro své léčivé účinky a aroma. V Čechách je libeček znám již několik staletí. Ve středověku se věřilo, že libeček chrání proti čarodějnicím a zlým silám. Sušené listy a kořeny byly často zavěšovány v domácnostech nebo nošeny jako ochranný amulet.
Užití:
Libeček měly v oblibě hlavně naše babičky. Především v polévkách. Rostl proto na nejedné zahrádce. Není to ale zdaleka jediný způsob, jak ho používat. Do pokrmů jsme zvyklí přidávat hlavně libečkovou nať. Ale vyplatí se užívat i kořen, který je nejlépe sklízet v půlce října, když rostlina začne ovadat.
Kořen můžeme stejně jako jinou zeleninu přidávat do polévek. Libečkový kořen nám může prospět při ledvinových a kloubních onemocněních. Neměli bychom ho ale používat samostatně, protože ve větším množství dokáže ledviny spíše dráždit, a to není žádoucí. Lepší je vytvořit si směs z jednoho kořene, hrsti listů černého rybízu a dvou hrstí březového listí. Lžíci této směsi přelijeme hrnkem vroucí vody, necháme 10 minut louhovat a po přecezení pijeme. Doporučené množství je 10 mililitrů 3x denně. (zdroj) Libeček míval výtečnou pověst i jako lék proti chronickým nemocem žaludku a plic. Proto se naši předci všemožně snažili, aby odpornému kořeni dodali lepší chuť tím, že jej zavářeli v medu, nebo že jeho prášek míchali s rozinkami, datlemi apod. (zdroj)
Kořen společně s natí také můžete využít do koupelí pro zlepšení krevního oběhu, proti mykózám a při revmatismu a artróze. Zhruba 30 gramů libečku, buď natě nebo kořene, nebo obojího, povaříme 20 minut v půllitru vody. Přecezenou tekutinu přidáme do koupele, ve které si poležíme zhruba čtvrt hodiny. Tato koupel je vhodná i při nadměrném pocení a v horkých dnech, protože funguje jako deodorant.
zdroj: knižní archiv Antonín ViK,Klára Trnková – Magické byliny, www.bylinkyprovsechny.cz
