Sbírání ranní rosy patří k dalším krásným prastarým svatojánským zvykům. Vykonával se časně zrána při východu slunce. Věřilo se totiž, že ranní rosa nasbíraná v den svatého Jána má omlazující, silně léčivou moc a prospívá kráse a mládí žen. Každá žena proto toužila svatojánskou ranní rosu mít. Mladé dívky i zralé ženy si uvázaly bílé plátýnko kolem kotníků a bosy se prošly po kvetoucí louce. Pomocí plátýnka tak sesbíraly ranní svatojánskou rosu. Mokré plátýnko od rosy pak vyždímaly do skleniček a uzavřely zátkou. Tekutina ve skleničce pak sloužila k léčení a potírání bolavých míst, ale také na vrásky.
Rosu, kterou za dávných dob lidé při východu slunce sbírali z listů kopřivy, používali na vlasy, a to nejenom jako posilující prostředek. Odedávna byly totiž ženské vlasy pokládány za cosi tajemného. Kopřivová rosa nanesená na vlasy byla pokládána za spolehlivý prostředek k ochraně dívčí poctivosti a nedotčené pověsti, uměla ji ochránit před pomluvami a klevetou. Byla považována za silně léčivou, ochrannou a magickou tekutinu. Rosa z jetele byla zase pokládána za výborný prostředek na svárlivou povahu. Stávalo se, že muž tajně, aby žena nevěděla, jí přimíchával jetelovou rosu do pití, do jídla nebo i do vody na mytí, aby tak zlepšil její povahu. Rosa sebraná po noci vrcholného úplňku za východu slunce z chmele byla uznávaným prostředkem přičarování objektu lásky. Bylo třeba dát svému vyvolenému napít vody, do které byla chmelová rosa přimíchána, nebo mu skrytě touto rosou postříkat oblečení.
S rosou je spojen i starodávný obřad spojený s novoluním a uctíváním plodnosti. V noci novoluní na zapadlých loukách zarostlých vysokou travou, daleko od lidských očí, se mladé ženy koupaly v rose, když probíhaly travou, která jí byla pokryta. Bylo to pokládáno za spolehlivý prostředek k brzkému otěhotnění, snadnému porodu a mužské věrnosti.
Rosa setřesená do východu slunce z pelyňku nebo bodláku dokázala zbavit uhranutí a také zaháněla zlé duchy. Nemocné touto rosou omývali a pronášeli přitom zaklínadla.
V okolí Dobrušky lidé sbírali ještě před východem slunce na lukách na lžíci rosu a pili ji, prý proti žlučovému kamenu. Na Těšínsku proti bolesti očí, si je stírali šátkem vlhkým z ranní rosy. Ve Študlově na Valašsku sbíraly ženy před východem slunce rosu do máselnice, aby se zdařilo máslo.
Blahodárné účinky svatojánské rosy, v něž se věřilo, se snažily některé hospodyně využít ve prospěch úrody pro své pole. Rosu ze sousedova pole stíraly do plachty a přenášely na svá pole, doufajíce v hojnou úrodu na svém poli a slabou na poli sousedním: magická praktika, hojně rozšířená a využívaná i při jiných svátcích.
Za dávných časů existoval také obyčej umývání rosou z rozkvetlých stromů. Tato neobyčejně příjemná procedura je v dnešním chaotické době prakticky zapomenuta. Což je veliká škoda, protože nejenom napomáhá udržení dokonalého stavu pleti, ale má celkový ozdravující účinek na celý organismus. V některých krajích, se také nahé ženy a děvčata v ranní rose koupala, či alespoň omývala obličej pro mladost, krásu a zdraví.
Nemenší význam měla ve svatojánské tradici voda. Tradice přikazovala časně zrána se umýt, neboť se věřilo, že toho dne je každá voda v přírodě posvěcená, poněvadž od sv. Jana Křtitele byl Kristus vodou pokřtěn. Na Chodsku se dívky o svatojánské noci koupaly a před koupáním pronášely zpěvně zaříkadlo:
Vodo, vodičko, polib moje tělíčko,
sjetil tebe svatyj Ján, sjetil tebe Kristus Pán,
sjetil tě při křtu Páně, sjetili tě na Jordáně.
Vodo, vodo, vodičko, hajt mám zdravý tělíčko.
Dívky se dívaly i do studní, zdali ve vodě uvidí obraz milého.
zdroj: archiv Antonín ViK a Stará Šumava a kousek Českého lesa
vyobrazení: pohlednice, autor Stanislav Lolek (1873-1936), Jarní krajina
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
