Sbírání ranní rosy patří k dalším krásným prastarým svatojánským zvykům. Vykonával se časně zrána při východu slunce. Věřilo se totiž, že ranní rosa nasbíraná v den svatého Jána má omlazující, silně léčivou moc a prospívá kráse a mládí žen. Každá žena proto toužila svatojánskou ranní rosu mít. Mladé dívky i zralé ženy si uvázaly bílé plátýnko kolem kotníků a bosy se prošly po kvetoucí louce. Pomocí plátýnka tak sesbíraly ranní svatojánskou rosu. Mokré plátýnko od rosy pak vyždímaly do skleniček a uzavřely zátkou. Tekutina ve skleničce pak sloužila k léčení a potírání bolavých míst, ale také na vrásky.
S rosou je spojen i starodávný obřad spojený s novoluním a uctíváním plodnosti. V noci novoluní na zapadlých loukách zarostlých vysokou travou, daleko od lidských očí, se mladé ženy koupaly v rose, když probíhaly travou, která jí byla pokryta. Bylo to pokládáno za spolehlivý prostředek k brzkému otěhotnění, snadnému porodu a mužské věrnosti.
V okolí Dobrušky lidé sbírali ještě před východem slunce na lukách na lžíci rosu a pili ji, prý proti žlučovému kamenu. Na Těšínsku proti bolesti očí, si je stírali šátkem vlhkým z ranní rosy. Ve Študlově na Valašsku sbíraly ženy před východem slunce rosu do máselnice, aby se zdařilo máslo.
Blahodárné účinky svatojánské rosy, v něž se věřilo, se snažily některé hospodyně využít ve prospěch úrody pro své pole. Rosu ze sousedova pole stíraly do plachty a přenášely na svá pole, doufajíce v hojnou úrodu na svém poli a slabou na poli sousedním: magická praktika, hojně rozšířená a využívaná i při jiných svátcích.
Nemenší význam měla ve svatojánské tradici voda. Tradice přikazovala časně zrána se umýt, neboť se věřilo, že toho dne je každá voda v přírodě posvěcená, poněvadž od sv. Jana Křtitele byl Kristus vodou pokřtěn. Na Chodsku se dívky o svatojánské noci koupaly a před koupáním pronášely zpěvně zaříkadlo:
Vodo, vodičko, polib moje tělíčko,
sjetil tebe svatyj Ján, sjetil tebe Kristus Pán,
sjetil tě při křtu Páně, sjetili tě na Jordáně.
Vodo, vodo, vodičko, hajt mám zdravý tělíčko.
Dívky se dívaly i do studní, zdali ve vodě uvidí obraz milého.
zdroj: archiv Antonín ViK a Stará Šumava a kousek Českého lesa
vyobrazení: pohlednice, autor Stanislav Lolek (1873-1936), Jarní krajina
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
