Byla to čarovná hra dětí, prolnutá opět zdobením živými květy. S nadsázkou se dalo říci, že šlo o tradici, která byla letním protipólem k zimnímu vánočnímu stromečku. V předvečer svátku sv. Jana Křtitele bylo v nejednom kraji zvykem stlát „postýlku sv. Jana“. Natrhalo se devatero kvítí, ne však holou rukou a nejlépe z devíti mezí (někde se natrhala jen vonná mateřídouška). Pak se kvítím naplnila malá poduška, která se položila pod stůl. Na podušku se položil do středu obrázek sv. Jana a kolem obrázku pak jiné svaté obrázky. Dětem se vyprávělo, že v noci přijde svatý Jan a na chvilku se do postýlky pod stolem položí a odpočine si. Když potom děti v postýlce hledaly otisk Janovy hlavy, čí jinou stopu po jeho přítomnosti, našly většinou nějaký pamlsek, ořech, kousek homolového cukru, nebo peníz, jenž prý sv. Jan zanechal jako odměnu dětem za poskytnutý nocleh.
Na Hořicku sbírali koření (tak se říkalo léčivým rostlinám) do sv. Jana Křtitele. Dělali z něho sv. Janu pod stolem postýlku a také aby bylo prý štěstí ve staveních a požehnání na polích. Koření se skládalo z vlčího máku, chrpy, bílého bezu, heřmánku, mateřídoušky, balšánu, trsu červených jahod, na to se nakladly růže (nejvíce bílých) a přidaly se ještě tři kartáčky květenství pupavy. Mimo to doprostřed položili obrázek sv. Jana Křtitele a kolem obrázky svatých. Koření se nechávalo pod stolem celý týden, aby i dobře proschlo, načež se pak uschovalo, aby bylo pohotově ku spotřebě, protože bylo lidem i dobytku dobrým lékem proti všem nemocem.
V Krkonoších mezi devět bylin nejčastěji patřila třezalka („bylina sv. Jana“), mateřídouška, jitrocel (celník), horský jetel, dobromysl, černý bez, šípková růže, žebříček, libeček (vopich) a na okrasu se nejčastěji používala divizna, kopretina, kapradí a pupava. Pro přípravu svatojánské postýlky se často používalo síto na mouku a to nejen z důvodů praktických, ale i proto, že má kruhový tvar a ten nám připomíná sluneční kotouč, který přímo souvisí s oslavou slunovratu a se dnem sv. Jana Křtitele. Do síta se kladly nejprve bylinky a to tak, aby se v sítě i usušily , tedy vzdušně. Na ně se položila plachetka, která oddělila bylinky od okrasných květin, které měly funkci dekorační a někdy se kladly i do nějakého vzoru. Na květiny se pak položily svaté obrázky, nejčastěji pak motiv sv. J. Křtitele, nebo Ježíše. Svatojánská postýlka se pak vložila na trnož stol, protože stůl je symbolem rodinné vzájemnosti. Na druhý den pak děti nedočkavě nadzvedávali plachetku, aby se dozvěděli copak jim tam sv. Jan Křtitel nechal za poskytnutý nocleh. Býval to často svatojánský chlebíček, kousek čokolády, sušené ovoce...
zdroj: archiv Antonín ViK, Český lid, 1903 a Obyčeje a slavnosti, Eva Večerková
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
