Se svatým Janem je u nás spojena také legenda o mytickém kapradí a jeho moci odhalit nám poklady země. Říká se, že na den svatého Jana kapradí rozkvétá zlatými květy, které se třpytí jako oheň. Kdo chtěl využít mocné síly matky Země, potřeboval získat kvítek z takového kapradí. Vypravuje se o něm, že kdo ho při sobě nosí, stává se neviditelným, rozumí řeči zvířat i stromů, může vídati, jak se duby scházejí k besedám, má ve všem štěstí, může dobývati poklady podzemní, zná tajné síly přírody a vidí budoucnost. Jen majitel nesměl promluvit ani slůvka, sice by zlatý květ ztratil kouzlo a zle by bylo.
Nebylo snadné získat ten zázračný květ. Kdo se ho odváží hledat, musel vyjít mezi dvanáctou hodinou noční na křižovatku, přes kterou už nesli mrtvého na hřbitov. Na té cestě se odvážlivci zjevovala oživlá těla nebožtíků, známých i neznámých, a snažily se ho od jeho úmyslu odvrátit. Nesměl si jich však všímat, jinak by propadl ďáblu.
Po přestálé zkoušce se úderem dvanácté objevil zasmušilý myslivec a podal odvážlivci krabičku se semenem kapradí. Kdo ji měl, uzřel poklady, jež země v sobě tají: stříbro, zlato, drahé kameny i zakopané peníze. Dotknutím květu spadly zámky a závory ze dveří, rozpadnou se okovy i pouta. Proto bylo semeno kapradí tak vážené a tajuplné, ačkoli ho snad nikdo, kdo o něm mluvil, nikdy neviděl. A kdo ho chtěl získat, musel se dle jiné pověry zapsat ďáblu. K tomu vedla zvláštní pravidla a zaříkávací formule. Mimo jiné se takový člověk po celý advent nesměl modlit, chodit do kostela ani dotknout svěcené vody. A přece i po takové přípravě bylo sbírání semene kapradí spojeno s nebezpečenstvím pro tělo i duši. Kdo se šťastně ke květu přiblížil, nesměl se ho dotknout holýma rukama. Musel podestřít šátek bílý jako sníh a na něj květ setřást – jinak zmizel jako rosa v písku a rozplynul se jako mlha ve větru.
Kapradí se připisuje i další magická moc. Svinuté vrcholky mladého kapradí nasbírané o svatojánské noci u sebe ve škapulíři lidé nosili na ochranu před zlými silami. Nasbíraným a usušeným kapradím a jeho zapalováním se v období sucha přivolávaly deště.
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín ViK a Český lid: Karel Pejml
vyobrazení: ilustrace, autor neznámý
