Chrpa zaujme na první pohled – jako kousek nebe spadlý do zlatého obilí a mezi jasnou červení máků na nás tu a tam jasně mrkají jejich modrá očka, které rozsvěcují pole, louky i horské stráně. Modrá v nás tiší neklid a připomíná čistotu letního nebe po bouřce. Ale její význam sahá mnohem dál než ke kráse, chrpa modrá je jako oko milenčino, značí upřímnost a věrnost. Chrpa modrá Centaurea cyanus, lidově modrák, modráček či nebeský květ, byla duší starých českých polí.
„Chrpo, modrá chrpo, moje potěšení,
nad tebe květ žádný v širém poli není.“
Sílu jí dali už antičtí bohové. Jméno Centaurea nese po kentaurovi Cheirónovi. Když ho omylem zasáhl Herkulův šíp namočený v jedu, ránu si léčil právě chrpou. Přikládal si její modré květy na nohu a bylina mírnila bolest. Řekové ještě vyprávěli o jinochu Cyanovi. Miloval chrpy tak vroucně, že trávil dny na poli mezi nimi. Jednou ho tam našli mrtvého, obklopeného modrými květy. Bohyně Flora, dojata jeho láskou, proměnila Cyana v chrpu – aby mohl být se svými květy navždy. Proto cyanus znamená modrá barva.
Tak se nebeská barva chrpy spojila s krví, věrností a léčením. A tuto trojí sílu si chrpa nesla i do českých svatojánských nocí. Podle lidové tradice chrpa je spolehlivým prostředkem, jak přivolat lásku muže, musí se ale nosit v záňadří (na prsou). Věneček z chrp se zavěšoval na obrázky, aby se v chalupě drželo štěstí. Také, se u nás věřilo, že ten, kdo první uvidí chrpu a potře si jí oči, že ho nebudou celý rok bolet. Ukrajinské legenda vypráví, že o svatodušní neděli vylákala rusalka na pole mladého chlapce a tam ho ulechtala k smrti. Našli ho ležet na zemi mezi obilím. Na tom místě později vyrostla chrpa, která měla barvu jeho očí.
Císař Vilém I. uctíval chrpu, legenda: Když Napoleon vtáhl jako vítěz do Berlína, musela pruská královská rodina uprchnout. Na cestě se u vozu polámalo kolo. Oprava kola trvala celý den. Malí princové si hráli v poli a nosili matce, královně Luise, květiny, aby z nich pletla věnec. Královna se najednou rozplakala, malý Vilík k ní přiběhl, objal ji a ona mu na hlavu položila dokončený chrpový věneček. O 65 let později, 1871, je korunován jako první německý císař ve Versailles – tedy ve Francii, kterou Prusko porazilo. Z chlapce s věncem z polního kvítí se stal císař. Ten věneček zpětně chápal jako znamení: "Už tehdy mi matka nevědomky nasadila korunu."
Květomluva chrpy modré:
„Tvá čistá láska – moje spasení. . .“
tak v duši mou se ve snech často vtírá,
že věřím pak v tu lásku svatou, věrnou,
jež ve věrném srdci nikdy neumírá.“ (1901)
Pobaltská pohádka o Ťulpáskovi, skřítkovi a chrpě:
Pobaltská pohádka vypráví o chudém chlapci, kterému říkali Ťulpásek. Dříve, než mu zemřeli rodiče, dali mu radu: „Než se pro něco rozhodneš, napřed si třikrát zaťukej na hlavu, aby se ti v ní rozsvítilo." Ťulpásek zůstal sám, často míval hlad a byl smutný. Jednou v létě se vydal na políčko podívat se, jak mu zraje obilí. Najednou se před ním objevil skřítek s čepičkou z modrého lučního zvonku. Velice se mračil. Když se ho Ťulpásek zeptal, proč se mračí, odpověděl, že jeho nevěsta po něm chce, aby jí přinesl modré z nebe. A to on nedokáže. Ťulpásek přemýšlel, ale nic nevymyslel. Pak si vzpomenul na radu rodičů, třikrát se ťukl do čela a hned se mu rozsvítilo. „Podívej, na mém políčku mezi obilím rostou krásně modré chrpy. Natrhej je a dones je své nevěstě. Jejich barva je jako modré z nebe." Skřítek se zaradoval. Jako odměnu dal chlapci trochu zrníček, aby je na podzim zasel na svém políčku. A když v příštím létu chtěl kosit obilí, co vyrostlo ze skřítkových zrníček, v každém klásku byly zlatá zrníčka. (zdroj V. Šťovíček)
Sběr a užití:
Sbíráme jen květ - nejčastěji celé květní úbory, tj. vč. květového kalichu "dole". Měsíce sběru: červen, červenec, srpen, začátek září. Sbíráme za suchého počasí a sušíme zásadně ve stínu! Můžeme i uměle (sušička na ovoce). Teplota sušení nikdy nepřesahuje 35°C.
Léčí, vnitřně - Choroby urologické (zánět ledvin, potíže s vylučováním moči), choroby trávícího traktu (lepší vylučování žluči, zácpa, záněty), problémy gynekologické (nepravidelná menstruace), povzbuzení organizmu. Zevně - Choroby oční (zánět očních víček + výplachy, koupele, obklady mírně vlažným nálevem), unavené oči, záněty dutiny ústní a dásní (kloktadlo), choroby kožní (ekzémy, vředy, vrásky aj.). (zdroj)
zdroj: www.bylinkyprovsechny.cz
archiv Antonín ViK a spol. a Květiny v pohádkách, mýtech a legendách, autorka: Jaroslava Králová, vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
