Božítělová zeleň sloužila nejen jako prvek oslavný, ale měla v lidových představách magickou sílu, která měla pomoci k lepší prosperitě jejich hospodářství a k zajištění přízně osudu. Svazky květů, věnečky vybraných bylin, zelené stromky májky stavěné podél trasy procesí, i tráva shrabaná z cesty, to vše, poznamenané cestou monstrance a jejím dotykem, mělo zvláště na vesnici široké využití. Věřilo se v příznivý účinek roubíků, zhotovených z božítělových májek. Obilí svázané takovými roubíky, prý myši ve stodole nesežraly, ale naopak se odstěhovaly.
Mimořádné ochranné a léčivé účinky lidé přičítali svěceným svazečkům nebo věncům z vybraných rostlin. Někde je kladli přímo na oltáře, aby se jich kněz dotýkal monstrancí, jinde je nosili světit do kostela. Odvar z takových zelin pomáhal uzdravit nemocné dobytče. Věnec se pálil při bouři, aby ji utišil a měl ochránit i šestinedělku. Ve Slezsku takovým věncem pastevci okuřovali stádo, poprvé vyháněné na pastvu a obkládali svěcenými věnci nedojící krávě vemeno. Věnce zhotovovaly ženy-bylinkářky a prodávaly je už před svátkem. Březové větvičky se dávaly doma za obrázky, do pole jako ochrana před krupobitím, do lniště, aby len vyrostl tak vysoký jako ta haluzka.
Zrodily se i další pověry, pokud hospodyně smíchala listí z ratolestí, kterými byly ozdobené oltáře s uhlíky z Jidáše neboli ohně slavnostně páleného na Bílou sobotu a položila směs do chléva, ochránila takovým počínáním zcela zaručeně dobytek před každou nemocí.
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín ViK, Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře, Eva Večerková a časopis Český lid
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
