Proč se stavějí máje v noci filipojakubské a pak v květnu, hlavně o letnicích? Možná je to jen proto, že se k prvnímu máji zazelenají stromové haluze, veškerá příroda se přioděje krásným rouchem a lidská srdce se otvírají dokořán slastem a radostem, jež jim poskytuje rozkvetlý luh i háj a kdy mládež obojího pohlaví se již častěji může stýkat v poli a sadě. Máje se pak stavěly před domy, aby se z nich lidé potěšili pohledem a občerstvili jejich vůní a měli i znamení, že nastává nejkrásnější roční doba, květen.
Podle lidových zkazek létají té noci čarodějnice na ohnivých pometlech a škodí lidem i dobytku. Na ochranu prý se staví máj, který (zejména s jasanovým vrcholem) zahání nečisté duchy pekelné a jejich čarodějné tanečnice na hodokvasu v noci filipojakubské.
Slezská zkazka:
Vysvětluje, proč se na sv. Filipa a Jakuba strkali haluze do parchanů (plotů), vrat, za rámy u oken a stavěli se máje: Na apoštolských cestách pronásledovali nepřátelé již zmíněné světce. Ti prchali, co jim síly stačily, k večeru však byli polapeni. Nepřátelé je uvěznili v jednom domě, který si označili haluzemi, aby ráno poznali, kde sedí vězni. Sami pak odešli na nocleh. Byla již hodně tma. Ráno chtěli svaté odvést, ale všechny domy a ploty byly posety ratolestmi. Marně hledali uvězněné apoštoly, ti zatím unikli nepřátelským rukám. Na památku této události mají se domy na 1. máje „cejchovati“ halouzkami.
V Pošumaví zdomácněla německá pověst:
sv. Valpurga z horlivosti chodila se sv. Filipem a Jakubem na jejich apoštolské pouti. Podezírali ji z nepočestnosti a žádali důkaz nevinny. Zabodla tedy do země suchou hůl, o kterou se na cestě opírala a hůl do rána v noci na 1. máj se zazelenala a rozkvetla. To bylo znamením její bezúhonnosti. Na památku a na její počest se prý stavějí máje.
Na Písecku v Semicích se vypravuje o stavění májů:
Před lety prý tudy jel pěkně oblečený pán a když přijel na náves, kde právě byl postaven máj, ptal se, jak dlouho již slaví máje v Semicích a velice chválil tuto památku. Doložil, že zvláště pro rolníky je to dobrá věc, neboť „kde mají máje, tam nepotluče.“ – Za starých dob totiž v Písku a jeho okolí zvonili proti mračnům, protože měli velký strach z krupobití. Sami hospodáři prý pobízeli chasu, aby stavěli máje, a dokonce jim při stavění byli i nápomocni. A kdo byl ten pěkně oblečený pán, říká se, že snad polepšený čert.
Moravský lid na Rožnovsku o počátku stavění májů:
Byla velmi pobožná děvečka a nechtěla se vdávati. Děvčata se jí vysmívala, že zůstane starou pannou, protože ji žádný nechce. Na výsměch odpovídala zbožná dívka modlitbou k sv. Filipu a Jakubu, prosíc za ochranu. Náhle zrána, v den sv. Filipa a Jakuba stál před jejím domem krásný máj a na tom máji byly samé bílé pentle, s bílou růží v samém vršku, aby ostatní dívky věřily, že je poctivá a bohumilá panna. - Máječka se zalíbila děvčatům tak, že prosila své mládence, aby i jim postavili máje, aby ho neměla jen ona sama jediná. Na tuto památku staví hoch milému děvčeti májku.
U nás má být nejstarší záznam o stavění máje z roku 1422
To měl hoch za postavení máje dostat tu nejsladší odměnu, ruku děvčete. Tato historie, která byla projednána až u konsistoře se má takto: Na otázku, jak si mladík smluvil manželství s vyvolenou dívkou snoubenec odpověděl, že nesl zelený strom, řečený máj. Marketa se ptala, komu, že patří ten máj. Jinoch odpověděl: „Jedné krásné panně“, Markéta řekla: „Přineseš-li mi podobný máj, učiním vše, co poroučíš!“ Snoubenec sliboval po tomto vyznání lásku a věrnost. Za několik dní přinesl Marketě máj a znovu opakoval a obnovil tím i manželský slib. Na základě postavení máje a vzájemného slibu bylo manželství uznáno církevním soudem na hradě pražském a dne 23.6. 1422 byla slavena svatba.
Další velmi starou zprávou o stavění májů u nás je asi popis jihočeského autora Jana Mirotického z roku 1579:
„Téhož času mládenci do vsi celé stromoví smrkové neb sosnové vnášejí, kteréž z důlu oklestíce, vrchní ratolesti zrcadly, sklenicemi, věnci a plíšky zlata věncového blyštícími se ozdobují a strom ten do země vetknouce, přes celé léto tak ho státi nechávají.“
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: Veselé chvíle v životě lidu českého: Čeněk Zíbrt, l. p. 1950
vyobrazení: pohlednice, autor neuveden
