Stálezelený symbol věrnosti a strážce krevního tlaku.
Když se řekne rozmarýn, většina z nás si představí omamnou vůni Středomoří, která neodmyslitelně patří k dobrému jídlu. Tato rostlina s jehličnatými listy, jejíž latinský název Rosmarinus romanticky znamená „mořská rosa“, však skrývá mnohem víc než jen kulinářské využití, symbolizuje totiž mileneckou věrnost. Také se říká, že v domě, kde se daří rozmarýně žije silná žena. Odpradávna byla považována za posvátnou bylinu s hlubokým rituálním významem. Naši předkové věřili, že její pronikavá vůně dokáže zahnat zlé síly, posílit paměť a upevnit lásku. Stačí si promnout lístek mezi prsty a její aroma vám připomene vše, na co jste už málem zapomněli. Lidově se jí říká rozmarina, rozmarýna, věnečná rozmarýna, posvátný keř nebo merdov.
Právě pro své jedinečné vlastnosti se rozmarýn stal králem tradičních svateb. Jako stálezelený keř symbolizuje lásku, která nikdy neuvadá, a neochvějnou manželskou věrnost. Zatímco nevěsty dříve zdobil rozmarýnový věneček jako symbol čistoty a slibu, že na svůj závazek nikdy nezapomenou, svatební hosté dostávali do klopy voňavé snítky pro štěstí, ochranu a aby se podíleli na štěstí oddávaného páru.
Síla vzpomínky spojená s touto bylinou provázela člověka po celý život. Děvčata dávala snítku chlapcům odcházejícím na vojnu, aby na ně nezapomněli. Rozmarýn se vkládal dokonce i do chladných rukou zesnulých v rakvi, aby nezmeškali cestu domů a zůstali navždy v paměti živých. Kromě bohaté historie v lidových tradicích je však rozmarýn také mocným spojencem pro lidské tělo. V lidovém léčitelství má své pevné místo jako jedna z mála rostlin, která zvyšuje krevní tlak. Dokáže spolehlivě rozproudit krev v žilách, ulevit od stresu a podpořit organismus v klíčových momentech.
Název této rostliny se odvozuje z latinských slov ros (rosa) a mare (moře). Snad proto, že rozmarýna, která roste v blízkosti moře a je rosena sprškami mořské vody, roste prý obzvláště dobře. Nabízí se ještě jedna varianta výkladu názvu, která zní přijatelněji: řecké rhops (keř) a myrinos (vonící jako balzám). Rozmarýna se do střední Evropy dostala přes Alpy pravděpodobně již v prvních staletích našeho letopočtu. V každém případě pro ni bylo v roce 820 vyhrazeno místečko v plánované klášterní zahradě St. Gallen a najdeme ji v listině Capitulare de villis Karla Velikého (748 – 814). Léčivé působení se podrobně popisuje v knihách o léčivých bylinách ze 16. století.
K rozmarýně se váže mnoho lidových zvyků a pověstí. Vedle růže a fialky byla rozmarýna u milenců nejoblíbenější květinou. Díky své silné, ale příjemné vůni se stala symbolem panenské poctivosti, čímž se dívky často chlubily: „Mně kvete poctivost jako rozmarínka.“ Pokud se stalo, že milou svedl jiný mládenec, podvedený muž pak mohl jen zklamaně říkat: „Už ti nevoňajů rozmarínom líčka, poněvadž tvá poctivost nejspíš na kolíbce pláče.“ Místy mladé dívky sázely rozmarýnu, aby se dozvěděly, zda najdou milého. Když rozmarýna vzešla, měla dívka velkou naději, že přijde milenec. Ještě ale neměla vyhráno – pokud rozmarýna zežloutla, láska přišla vniveč, a ještě nastoupila žárlivost.
Dej, bože, dej vláhy do naší dědinky:
já jsem si zasila záhon rozmarínky.
Sila jsem zelenou, žlutá mně vychází,
že se můj Jeníček s jinšími prochází.
Rozmarýna je symbolem věrné lásky, která dozrává v manželství. Proto mnoho mládenců nosilo za kloboukem její snítku po celou dobu, co s děvčetem chodili. Na Slovensku pak dívky dávaly svému milému v neděli takzvanou „voničku“ nebo „pierečko“ – malou kytičku z rozmarýnu. Na mnoha místech zase mládenci pouštěli po vodě rozmarýnové kytice nebo věnce přesně v okamžiku, kdy dívky přicházely k řece pro vodu nebo máchat prádlo. Která z nich rozmarýn z hladiny ulovila, ta se měla stát ženou onoho jinocha.
Pořezal jsem všecky pruty rozmaríny zelené,
pustil jsem je po vodičce, po vodičce studené.
Která panna lovit bude rozmarínu zelenou,
ta mou nejmilejší bude za vodičkou studenou.
Jaká je souvislost v lásce mezi tymiánem a rozmarýnem? – „Tymián a rozmarýna na zahrádce roste, naše Anička se vdává, čekat se jí nechce.“ Rozmarýna asi dostala Aničku do ráže a tymián ji dodal odvahu, aby se postarala o svatbu i o to, co se v tehdejší době odehrávalo po svatbě – o radosti lásky. Na vytrvalost této byliny upozorňuje i česká písnička: „Na tom pražským mostě rozmarýnka roste, žádnej ji tam nezalejvá, ona přeci roste.“
Ve Francii se dochovala, pověra, že když dáte větvičku rozmarýny do vědra s čistou pramenitou vodou, za východu slunce nad ní pronesete zaklínadlo a vystavíte ji na slunce, ukáže se na hladině obličej vašeho nastávajícího.
Pohádka o rozmarýně (K.J. Erben)
Jedna česká lidová pohádka vypráví tajuplný příběh: Dívka, za kterou chodil její milý, jednoho dne náhle zemřela a byla pohřbena nedaleko silnice. Z jejího hrobu však zanedlouho vyrostla nádherná rozmarýna, která kolem sebe šířila přelíbeznou vůni. Když jel kolem místní kníže, rostlina ho tak okouzlila, že ji nechal přesadit do skvostného květináče a postavit přímo do své ložnice. Od té doby se rozmarýna každou noc proměňovala v krásnou dívku a uléhala po jeho boku. Jedné noci ji kníže překvapil, chytil ji a pojal za manželku. Nová kněžna si však vymínila jedinou podmínku – že ji po sedm let nebude nutit jít do kostela. Když se sedmý rok chýlil ke konci, kníže už nátlak okolí nevydržel a do kostela ji donutil jít. Sotva se dotkla hřbitovní půdy, rozplynula se. Zbyl po ní jen rozdrásaný oděv a pár kapek čerstvé krve.
Z dávné historie:
V antice byla rozmarýna zasvěcena Afrodité, bohyni krásy a lásky, stejně jako jiné rostliny s výraznou vůní. V Horatiových Písních (Carmina), 23 př. n.l. se vypráví, že sochu této bohyně neustále zdobil věnec z čerstvé rozmarýny. Z toho byl odvozen zvyk, který se na venkově dosud dodržuje, že nevěsty mají rozmarýnový věnec a svatebčané dostávají větvičku rozmarýny, kterou si připíchnou na jejich oblečení, aby se podíleli na štěstí oddávaného páru.
Jeden krásný příběh je o maďarské královně Isabele ze 16. století. Královna byla již usedlá stará dáma, bylo jí 72 let, když se zamilovala do mladého polského krále. Od té doby se denně umývala rozmarýnovým vínem a zázračně omládla. Zbavila se dny a bez námahy získala lásku svého vyvoleného.
Účinky na zdraví, co léčí:
Je výjimečný tím, že jako jedna z mála rostlin zvyšuje krevní tlak. Přitom příznivě ovlivňuje zdravotní stav, uklidňuje a odstraňuje nervové vyčerpání. Zlepšuje krevní oběh, odstraňuje pocit chladu v končetinách a pomáhá při takzvaném stařeckém srdci. Tonizuje cévy, nervovou soustavu a celkově posiluje. Pro toto použití je nejlepší připravit rozmarýnové víno.
Čaj z rozmarýnu má potopudné a močopudné účinky, uvolňuje větry a křeče zažívacího ústrojí. Rozmarýn pomáhá při ženských chorobách, upravuje menstruaci a léčí výtok u žen.
Rozmarýn nachází dobré uplatnění i zevně. Silný odvar slouží ke kosmetickým účelům, k čištění pleti, na ekzémy, rány, pohmožděniny a na výplachy ženských genitálií. Jako přísada do koupele oživuje údy po mrtvici (pomáhá k odstranění ochrnutí po mrtvici). Přidává se také do voňavek a jiných kosmetických výrobků. Natírání pokožky rozmarýnovým lihem zlepšuje prokrvení, pomáhá při svalových a nervových bolestech. (zdroj)
Studie z roku 2014 a zpět ukazují, že je rozmarýn prevencí rakoviny (tlusté střevo, játra, prsa, konečník). (zdroj)
Rozmarýnové víno:
Nejlepší je připravovat víno z čerstvé rostliny, sušenou používáme jen v nevyhnutelném případě. Nadrobno nasekaný rozmarýn volně nasypeme asi do jedné čtvrtiny objemu nádoby. Doplníme červeným vínem a necháme za občasného protřesení tři až čtyři týdny stát. Víno přecedíme, případně přefiltrujeme, a pijeme ho po kalíšku ráno a večer nalačno, zásadně ne více ani častěji.
zdroj: knižní archiv Antonín ViK, www.bylinkyprovsechny.cz, Bylinky pro ženy – Heide Fischer
