Zářivý ochránce kůže a slunce lidového léčitelství
Zatímco mnohé divoké byliny musíme pracně hledat na lesních mýtinách či suchých stráních, měsíček lékařský (Calendula officinalis) si své místo na slunci vydobyl přímo v blízkosti lidských obydlí. Jeho nezaměnitelné oranžové nebo zářivě žluté květy se na nás vesele a přátelsky smějí. Už při pohledu na měsíček dostaneme dobrou náladu. Neúnavně kvete od května do listopadu a patří k rostlinám takzvaných květinových hodin, podle nichž se dá poznat počasí a denní doba. Květ se rozvíjí za východu a zavírá se při západu slunce. Jestliže zůstane zavřený i po sedmé hodině ranní, můžeme si být jisti, že bude pršet.
Název se odvozuje od latinského calendae, což znamená měsíce, a vztahuje se buď k dlouhé době kvetení, která trvá měsíce nebo právě k vlastnosti ukazovat v průběhu roku východ a západ. Lidové názvy jako sluníčko, kalendule, slunovrat, sluneční nevěsta, bylina deště nebo deštná bylina odkazují především na jeho vzhled nebo na jeho vlastnosti související s počasím a slunovratem. Další české lidové názvy jsou nechtík, umrlčí karafiát, umrlčí květ (zdobily se jím hroby) a pro barvící schopnost zářivých květů také nepravý šafrán. Pod označením Sposa solis, jej najdeme v římských spisech Vergilia nebo Plinia, Hildegarda z Bingenu ho nazývá Ringula.
V lidovém podání květy měsíčku při různých magických obřadech a svátcích symbolizují slunce. - Sušené květy se přidávaly do kadidel a koupelí při oslavách slunovratu. - Bylina byla považována za kouzelnou a posvátnou. - Už jen pohled na zářivé květy prý uzdravuje zrak a omytí očních víček odvarem z měsíčku umožní spatřit jinak neviditelné nadpřirozené bytosti. - Věnec z měsíčku zavěšený nade dveřmi má ochrannou úlohu, zabraňuje všemu zlému a negativnímu proniknout dovnitř. - Květy pod polštářem nebo v bylinném polštářku vyvolají věštecké sny, rozhozené kolem postele chrání před nočními můrami. - Květy měsíčku si máme dát pod polštář, chceme-li, aby se nám zdály sny o budoucí lásce.
Měsíček se odedávna považoval také za bylinu lásky, s jejíž pomocí je možné získat přízeň milované osoby. Musíte vyrýt zeminu, na niž vkročila noha dotyčného nebo dotyčné, a zasadit do ní měsíček. Podle toho, jak se bude dařit květině, bude od té doby vzkvétat i láska.
Květomluva a symbolika měsíčku:
Květomluva hovoří o žárlivosti, chtíči a touze. Měsíčkem říkáme: „Obětavá vytrvalost přemáhá všechny obtíže,“ nebo „Jen tebe chci! – Dávali mi holku s polmi, s třemi tisíci – nechť ji dají posvětiti, já jen tebe chci.“ Další básnička říká: „Proč se tážeš kvítka? Což tobě měsíček nevyznal mé lásky z mých blednoucích líček?“ Záleží také, jaký druh měsíčku dostanete. Například měsíček lékařský je symbolem předpovědi. Francouzský měsíček Tagetes patula je symbolem žárlivosti a pokud darujete měsíček společně s cypřišem, vyjadřujete touto kombinací zoufalství. V zahraničních je měsíček symbolem smutku. Využívali ho už staří Aztékové a Mayové a je charakteristickým symbolem na Den mrtvých v Mexiku.
Ze starých herbářů:
Ze 17. století se dochoval tento zápis: „Při játrech, také při srdci měsíček stojí, vyhání pot a jed, uchovává vnitřní klid, podporuje porod a přibližuje čas žen, připravuje se z něho voda, ocet a konzervační látka.“ Další zápis popisuje: „Přiloží-li se k zubům prášek z měsíčku zabalený bavlnou, ukrocuje v nich ukrutnou bolest. Stejný oučinek má prášek z květů, vložený do štěrbiny zubův, neb umořuje v něm červa.“
Z dávné historie:
Váže se k němu spousta příběhů. Jeden z nich vypráví o zlatovlasém děvčátku jménem Mary-Gold, které trávilo veškerý svůj čas pozorováním slunce. Jednoho dne však Mary-Gold zmizela a nikdo ji víckrát nespatřil. V místě, na kterém sedávala, vyrostla malá květina podobná slunci. Její přátelé tvrdili, že to byla právě Mary-Gold proměněná v rostlinu. Odtud pramení jeden z anglických názvů pro měsíček – marigold.
Byl nazýván šafránem chudých – původně byl totiž využíván jako koření a přísada do polévek a dušených pokrmů, fungoval také jako potravinářské barvivo. Jeho léčivých schopností si naši předkové všimli až o něco později. Od antických dob byl uctíván nejen pro svou nepřehlédnutelnou krásu, ale především jako spolehlivý ochránce lidského zdraví. Staří Římané věřili, že jeho zářivě oranžové květy v sobě nese sílu samotného slunce, a podle jejich rozkvétání na začátku každého měsíce dali rostlině její latinské rodové jméno. Do středoevropských zahrad a klášterních medicínských záhonů se dostal jako nepostradatelný společník, bez kterého si slavní středověcí ranhojiči nedokázali svou praxi představit.
Kolem roku 1800 si lékaři všimli, že měsíček ve formě obkladu dokáže zastavit krvácení, čehož následně hojně využívali při léčení raněných během občanských válek. Je také významným přírodním antibiotikem a ve formě nálevu dokáže ulevit od bolesti krku či dásní.
Jak se říkalo měsíčku lékařskému:
bradavičné koření ☼ bylina deště ☼ deštná bylina ☼ kalendule ☼ krusíček ☼ krušíček ☼ krušínek ☼ květ nehtekový ☼ květ umrlčí ☼ měsíček zahradní ☼ nahátka ☼ nehtek ☼ nehtík ☼ nechtík ☼ nepravý šafrán ☼ nevěsta léta ☼ pampalík ☼ paznechtky ☼ pazourky ☼ prstenčitá květina ☼ ruský penicilin ☼ slunečko ☼ sluneční nevěsta ☼ sluníčko ☼ slunovrat ☼ umrlčí karafiát ☼ umrlčí květ
Léčivé vlastnosti:
Měsíček je jednou z hlavních gynekologických rostlin. Upravuje nepravidelnou a bolestivou menstruaci, mírní klimakterické potíže, tlumí gynekologické záněty, Dále je skvě|ým léčivem při žlučníkových a jaterních problémech. Při nedostatečné funkci jater se používá hlavně ve směsích s dalšímijaterními bylinami. Pomáhá při nejrůznějších vnitřních zánětech: zánět jícnu, zánět střev, dvanácterníku, žaludku, včetně žaludečních vředů. Měsíček má též kancerostatické působení, zvláště na žaludek a vnitřní orgány. Při vnějším použití se hodí zejména na záněty, špatně se hojící rány, křečové žíly, hemoroidy.
Měsíček je vhodný i k výplachům očí při různých zánětech. Je též dobrým kloktadlem při bolestech v krku a při různých vřídcích a zánětech v dutině ústní. (pokračování zde)
zdroj: www.bylinkyprovsechny.cz
kniha Bylinky pro ženy - Babiččin receptář, Heide Fischer
